Je také dobrým znamením, když potkáme mlátící voly, a ještě příznivějším, když se setkáme s voly orajícími, kteří přesto, že překážejí v cestě, jsou auspiciem dobrým. Potkáme-li cestou psa, je to znamení dobré, neboť pes vyživoval v lese Kyra, čímž ho zachoval pro trůn. Také anděl provázející Tobiáše, neodmítl průvodu psa. Bobr okusující si varlata, aby je zanechal myslivcům, je znamením neblahým, ježto poukazuje na škody přivoděné vlastní vinou. Z malých živočichů myši věští škodu, neboť onoho dne, kdy ohlodaly na Kapitolu zlato, byli oba konsulové římští Hannibalovou lstí u Tarentu zajati. Ještěrka je předzvěstí zlou, cvrčci však podporují cesty a přivolávají úspěchy. Pavouk, spouštějící se na vláknu, je znamením naděje na příjem peněz. Mravenci, kteří se zásobují a budují si bezpečné útulky, znamenají bezpečí a bohatství, jakož i brannou moc; když mravenci sežrali krotkého hada císaře Tiberia, naznačili mu, aby se měl na pozoru před nepokoji v lidu. Potkáš-li hada, střez se pomluv nepřátel, neboť toto zvíře není nebezpečné ničím jiným než tlamou. Do královského paláce se připlazivší had předpověděl Tarquiniovi jeho pád. V lůžku Sempronia Graccha byli nalezeni dva hadi; když mu kněz řekl, že když pustí na svobodu samečka nebo samičku, musí zemříti on nebo jeho manželka, dal Gracchus přednost životu své choti, zabil samečka a samičku pustil; v několika dnech skutečně pak zemřel. Zmije naznačuje špatné ženy a hříšné syny, úhoř nepřítele lidí, neboť žije osamoceně a nenalézáme jej ve společnosti jiných ryb. Avšak ze všech auspicií nejúčinnějším, nejmocnějším a pravdě nejbližším je člověk, a proto jest si bedlivě všímati osob, které potkáváme, jejich stavu, stáří, pohlaví, zaměstnání, posuňků, pohybů, tělesné konstituce, šatů, jména, slov, mluvy a vše to zkoumati, neboť když i zvířata zjevují předzvěsti, tu tyto jistě daleko působivěji a znatelněji jsou utajeny v lidské duši, což dotvrzuje i Tullius slovy, že v lidských duších nalézá se již od přírody určitá předpověď její věčnosti, aby se poznala všechna zauzlení a příčiny věcí. Při stavění Říma nalezená hlava s dobře zachovalým obličejem poukazovala již předem na velikost vlády Říma a dala Kapitolu jeho jméno. Když vojsko Brutovo chtělo bojovati proti Octavianovi a M. Antoniovi, zastihlo u vchodu do ležení Ethiopa a třebaže ho vojáci ihned skolili, dopadla pro ně bitva nešťastně a oba vojevůdcové, Brutus i Cassius, padli. Rovněž setkání s mnichem není dobrým znamením, zvláště v ranních hodinách, ježto tento druh lidí živoří ponejvíce z odkazů, jako sup ze zdechlin.

zameni

Kůň naznačuje spor a boj. Proto u Vergilla volá Achises, spatřiv bílé koně:

. . . Bonum o homo hospita portas,
bello armantur equi, bella haec armenta minantur. Jaké to dobro nám neseš, hostinná půdo, válkou jsou ozbrojeni koně, války hrozí těmto stádům.

Potkáme-li koně zapřažené do vozu, tu přislibují naději a mír, poněvadž svorně vůz táhnou. Osel má cenu nepatrnou, ale Mariovi, byl přece užitečným. Když Marius byl prohlášen za nepřítele vlasti, spatřil osla odmítajícího píci a utíkajícího k vodě, z čehož usuzoval, že mu osel naznačuje cestu k záchraně. Proto prosil přátele jdoucí mu na pomoc, aby se s ním odebrali k moři, kde vsedl do člunu a odplul, čímž unikl zlobě vítězného Sully. Osel jako augurium označuje vždy práci, trpělivost a překážku. Spatří-li kdo vlka, je to znamení dobré, což se osvědčilo zvláště u sicilského Hierona, kterému vlk ve škole vytrhl tabulku, přislíbiv mu následnictví vladařské. Vlk však umlčuje hlas toho, na něhož se poprvé podívá. Za konsulátu Publia Africana a C. Fulvia rozsápal vlk u Minturna hlídku, když římské vojsko bylo na Sicilii uprchlíky přemoženo. Vlk znamená také věrné lidi, což se ukázalo u Romula a Rema, neboť věrnost, kterou oni vsáli z matky vlčice a také sobě uchovali, přešla v důsledku přírodního zákona i na potomky. Potkati lva je znamením dobrým, ježto je nejsilnější ze všech zvířat a nahání ostatním strachu. Potká-li však žena lvici, je to znamení neblahé, poněvadž zabraňuje početí, protože lvice nerodí dvakráte. V etruské knize věštebné čteme, že když zvířata mají nezvyklou barvu, věští to vojevůdcům hojnost a štěstí. Proto pěje Vergilius Pollionovi:

Ipse sed in pratis aries iam suave rubenti
murice, iam croceo mutabit vellera luto. Sám skopec na lukách má vlnu lahodně načervenalou a mění ji v šafránovou žluť.

I ptáci domácí jsou augury:

kohouti svým kokrháním budí v pocestných naději. Když Livia nosila pod srdcem Tiberia, ohřívala slepičí vejce ve svém lůně tak dlouho až se z něho vylíhl kohout s překrásným hřebínkem, což augurové vykládali, že se narodí chlapec, který se stane panovníkem. Cicero vypravuje, že u Théb předpovídali po celé noci kokrhající kohouti Boiotům vítězství nad Sparťany, neboť podle augurů dotčený pták, je-li přemožen, mlčí, avšak kokrhá, zvítězí-li. Podobně předpovídají budoucnost i jiná zvířata. Potkáme-li lasičku, hrozí nám nebezpečí; setkání se zajícem je chodci obávaným znamením, také neplodný mezek nevěští nic dobrého, svině je předzvěstí nepříznivou, poukazujíc na záškodníky.

Laelius

vyslanec Pompejův, byl zabit ve Španělích píkovníky a tento osud mu předpověděl jestřáb, který se nad ním vznášel. Tak praví Almadel, bojují-li ptáci téhož druhu mezi sebou, že to znamená změnu vlády, bojují-li však mezi sebou ptáci různých druhů a přilétají-li ptáci dosud tam nevidění, poukazuje to na nový osud dotyčné krajiny. Malí ptáčkové zvěstují svým příchodem či odletem vzrůst neb zmenšení rodiny, a čím je jejich let čilejší, tím je ona změna lepší. Z letu mladých ptáků předpověděl augur Melampus porážku Řecka, řka: Vidíš, že žádný pták neletí čerstvě a čile. Poněvadž umírající vlaštovky připravují svým mláďatům kryt, znamenají bohaté dědictví neb odkaz po zemřelém. Setká-li se netopýr s uprchlíkem, znamená to, že uprchlík unikne, neboť netopýr peří nemající, přece létá. Setká-li se však s utíkajícím vrabec, je to znamení zlé, neboť tento utíkaje před jestřábem, vráží do sovy, která je mu nebezpečna. V milostných věcech je vrabec znamení dobré, poněvadž hnán svým silným pohlavním pudem, páří se sedmkrát za hodinu. Včely jsou králům znamením dobrým, neboť představují poslušný národ; komáři však poukazují na drzost a nestydatost, neboť se stále vracejí, nechť je sebe více zaháníme.

A na jiném místě:

Ignavus bubo dirum mortalibus omen. Líný výr jest lidem věštbou stálého neštěstí.

Tentýž pták lkal na Kapitolu, když zbraně římské podlehly u Numantie a když město Fregellae pro spiknutí proti Římanům bylo rozbořeno. Almadel praví, že když navštíví výři a sovy nezvyklá místa, znamená to, že obyvatelé těchto krajů a obydli zemrou, neboť tito ptáci vyhledávají mrtvoly a tuší je; lidé, jimž nutno brzy zemříti, jsou jim již jaksi mrtvolami. O jestřábu, poslu boje, Ovidius pěje:

Odimus accipitrem, quia semper vivit in armis. Nenávidíme jestřába, poněvadž vždy je hotov k boji.

Namnoze značí však,

ježto tma jemu neškodí, píli, ostražitost, význam to, který měl na Hieronově kopí. Výr předpověděl Didoně neštěstí, když se zamilovala do Ainea. Proto básník pěje:

Solaque culminibus ferali carmine bubo
seape quaerit et longas in fletus ducere voces. Často lká osamělá sova na vrcholcích střech pohřební písní a v nářku protahuje hlas.

Pelikán, který pro svoje mláďata nehrozí se žádného nebezpečí, znamená, že hrozí nebezpečí při vykonávání přátelských povinností. Pták pikta propůjčil městu Piktů svoje jméno a svojí barvou a hlasem naznačuje jemnost tohoto lidu. Volavka poukazuje na obtíže. Čáp, svorný pták, přináší svornost. Jeřábi přinášejí vždy něco účelného, varujíce před nepřátelskými úklady. Pták cucupha poukazuje na vděčnost, jsa jediným ptákem, který je svým rodičům ve vysokém stáří vděčný; avšak hroch je otcovrahem a značí nevděk a nespravedlnost. Origis, nejzávistnější pták, značí závist a nepřízeň. Z menších ptáků štěbetavá straka napravo, oznamuje radostné bydlení, letí-li zprava nalevo, opak toho. Sova ušatá je vždy ptákem nešťastným, jakož i sýc, který přepadaje za noci náhle malá zvířátka a přicházeje neočekávaně jako smrt, je prý její zvěstovatel.

Hieronovi poprvé táhnoucímu do války, zvěstoval orel nenadále usednuvší na jeho štít, že se stane králem. Když se narodil Alexander Makedonský, seděli po celý den dva orli na domě, zvěstujíce takto dvoje vladařství nad Asií a Evropou. Luciu Tarquiniovi Priskovi, synu Korinťana Demarata, přišedšímu na útěku z domova pro povstání do Etrurie a odtud do Říma, sňal týž pták pokrývku z hlavy, vzlétl s ní do výše, načež mu ji opět posadil na hlavu, naznačuje tím, že se Tarquinius stane králem římským. Supi znamenají překážky, tvrdost a loupeživost, což potvrdila zkušenost při stavbě Říma; rovněž označují i místa budoucí porážky, objevujíce se sedm dní napřed a obracejíce se k oné straně, kde budou poražení, ježto na straně té naleznou větší množství padlých; proto staří králové vysílali zvědy, aby vyšetřili, kam supi míří. Fénix přislibuje však zcela zvláštní úspěch; když byl spatřen, byl založen nový Řím za nejlepších auspicií.

Epiktétos

stoický filosof a vážený spisovatel se domníval, že tomu, proti kterému krákorá havran, hrozí újma na životě, statcích, cti, ženě neb dětech. Také je dobře pozorovati labutě, znalé tajemství věd; jsou-li čilé, předpovídají plavcům a cestujícím zdar, nevyskytne-li se někdo silnější, kupříkladu orel, který svojí vladařskou mocí a majestátem zeslabuje, je-li znamením opačným, spolehlivost všech ptáků; neboť létá výše než ostatní, vidí do větších hloubek, nejsa nikdy vyloučen z Jupiterových tajemství. Zvěstuje povýšení a vítězství, kterého však nutno dosáhnouti krví, neboť nepije vody, nýbrž krev. Když Lokrové bojovali proti Krotoňanům, přinesl jim orel nad nimi se vznášející vítězství.

Všimni si,

přilétá-li zprava nebo zleva, žvatlá-li, křičí-li aneb zda mlčí, jde-li před tebou aneb za tebou, vyčkává-li příchozího, neb před ním ulétá a kam; toho všeho si všímej důkladně. Horapollon praví ve své knize “Hieroglyfika”: Pár vran znamená sňatek, ježto tento pták snáší po dvou vejcích, z nichž se vylíhnou sameček a samička; stane-li se však, což jest velmi vzácné, že se z vajíček vylíhnou dva samečkové aneb dvě samičky, nespojí se tito samečkové se samičkami druhé vrány, ani samičky s druhými samečky, nýbrž žijí odděleně o samotě. Proto pokládají ti, kteří se setkají s osamělou vránou, že je očekává vdovství. To naznačuje i černá holubice, jež žije po samečkově smrti vždy samotna. Neméně bedlivě nutno pozorovati havrany; dokonce se říká, že v důležitých věcech jest jim dáti před vranami přednost.

O různých zvířatech a věcech a o jejich významu v auguriích.

Počínajíce dílo, jest nám si všimnouti vždy prvých auspicií. Chceš-li něco vykonati a nalezneš-li šaty ohlodané myšmi, upusť od svého úmyslu. Klopýtneš-li, vycházeje z domu na prahu neb cestou, vrať se domů. Postřehneš-li při započetí práce nepříznivé znamení, odlož ji, aby ti neselhal celý plán aneb aby práce nebyla neužitečná. Proto vyčkej, až za lepších znamení udeří tobě příznivá hodina. Vidíme, že velmi mnoho zvířat má v důsledku síly, jim přírodou propůjčené, věštebné jakož i magické schopnosti. Kohout nám oznamuje svým kokrháním velmi přesně hodiny, rozpjatými křídly zahání lva. Mnoho ptáků nám oznamuje svým zpěvem a křikem brzký déšť, což činí i komáři štípáním. Delfíni častým vymršťováním z vody ukazují blížící se bouři. Vedlo by nás daleko, kdybychom se tu snažili uvésti veškeré předzvěsti, jimiž se od ptáků a jiných zvířat naučili Frygové, Kylikové, Arabové, Umbrové, Tuskové a jiní národové, kteří věřili auguriím, jež se osvědčily v mnoha pokusech a příkladech. Zjevení budoucnosti je ukryto ve všem, avšak nejdůležitější odhalování podávají ptáci. Jsou to dle básníků lidé, proměnění v ptáky. Proto pozorně naslouchej, co praví vrána a pozoruj jak drží tělo při sedění.

Konfernova: Spatříš-li člověka neb letícího ptáka, kterak vpravo před tebou se zastaví, je to pro tebe znamení dobré. Konfervertus: Vidíš-li člověka neb ptáka, kterak v pravo před tebou se shýbá, je to pro tebe znamení nepříznivé. Skimasarnova: Sleduje-li tě cestou člověk aneb pták a dříve než k tobě dojde, vpravo se zastaví, je to pro tebe znamení dobré. Skimasarvetus: Zastaví-li se vpravo za tebou pták aneb člověk, je to znamení nepříznivé. Skassarnova: Zastaví-li se za tebou člověk aneb pták, dříve než k tobě došel, na místě, kde jsi ho spatřil, je to znamení příznivé. Skassarvetus: Zastaví-li se člověk aneb pták, jda mimo tebe, někde nalevo, je to pro tebe znamení nepříznivé. Emponentem: Přejde-li člověk aneb letí-li pták před tebou zleva napravo, aniž by se zastavil a zmizí-li ti z obzoru, je to pro tebe znamení dobré. Herrenam: Přechází-li člověk aneb pták za tebou zprava nalevo a někde se zastaví, je to pro tebe znamení nepříznivé. - Potud Scotus. Staří věštili i z kýchání, jak vysvítá ze sedmnáctého zpěvu Homérovy Odyssey; domnívali se totiž, že kýchání vychází z posvátného místa - hlavy - ve které působí a přebývá rozum. Také prvé slovo, jež nám časně zrána při vstávání mimovolně napadne aneb, které vyřkneme, je prý významné a zároveň auguriem.

exaugurace

Sem patří ještě “exaugurace”, totiž vypadla-li augurovi z ruky hůlka, jíž vyzbrojen pozoroval ptačí let a jiná znamení. Michal Scotus uvádí dvanáct druhů augurií a sice šest pravých: fernova, fervetus, konfert, emponentem, skimasarnova, skimasarvetus a šest levých: konfernova, konfervetus, viaram, herrenam, skassarnova a skassarvetus. Scotus vykládá tyto názvy následovně: Vyjdeš-li někam za obchodem a spatříš-li člověka aneb ptáka, kterak v pravo před tebou usedá, je to pro dotyčnou záležitost znamení příznivé; to jest fernova. Fervetus: Spatříš-li cestou člověka aneb ptáka, kterak vlevo před tebou tiše stojí, je to pro tvou záležitost znamení nepříznivé. Viaram: Přechází-li člověk aneb odletí-li pták před tebou zprava nalevo, je to pro obchod znamení dobré.

O věštění pomocí augurií a auspicií.

Existuje ještě několik druhů věštectví, závislých na příčinách přírodních, jichž praxe je opřena o věci rozmanité. Tak ku příkladu lékaři, rolníci, pastevci, plavci a jiní, věští ze znaků pravděpodobných, o čemž mnoho psal Aristoteles ve své Knize o časech.. Mezi těmito druhy věštectví zaujímaly první místo “auspicie” a “augurie”, jichž si Římané vysoce vážili, takže bez nich nevyřizovali záležitostí ani veřejných ani soukromých; zvláště Etruskové byli v tomto umění mistry. Cicero píše o tom obšírně ve svém spisu o věštění. Je více druhů auspicii: předpovídalo se z běhu čtvernohých zvířat, z ptačího letu (augurie), z nebeských znamení, zejména z hromu a blesku, z pádu, t.j. spadla-li nějaká věc v chrámu neb jinde; pak byly auspicie obětní, z nichž některé se nazývaly nešťastnými a smutnými, například uteklo-li obětní zvíře od oltáře nebo zařvalo-li po uhození, aneb klesalo-li na stranu, na níž padnouti nemělo.

S Jupiterem

shodují se veselé a ušlechtilé posunky, důstojná gesta, tleskání, jako při pochvale a vzývavé poklekání se zdviženou hlavou. S Martem prudké, divoké, kruté, zlostné, vzdorné posuňky a vzezření jim odpovídající. Sluneční jsou posuňky vážné a statečné, procházky a pokleknutí na jedno koleno, jako před králem. Venuše libuje si v tanci, objetí, úsměvech a posuncích radostných a roztomilých. Merkurovy posunky jsou těkavé, nestálé, kluzké a podobně. Lunární pak jsou hybné, šelmovské, mladické atd.
Co jsme řekli o posuňcích, platí i o lidské postavě. Znaky člověka Saturnského jsou následující: Barva mezi černou a šafránově žlutou, hubenost, shrbenost, hrubá kůže, vyvstalé žíly, chlupaté tělo, malé oči, srostlé obočí, řídký vous, tlusté rty, k zemi sklopený zrak a těžká chůze, při níž se nohy otírají o sebe: člověk saturnský je chytrý, bystrý, bývá svůdcem a dokonce i vrahem. Člověk Jupiterův je pleti bílé s růžovým nádechem, pěkného těla i růstu: má pleš, větší, ne zcela černé oči, krátký nesouměrný nos, poněkud velké přední zuby, kadeřavý vous, dobrou mysl i povahu. Člověk martický se vyznačuje červenou barvou pleti, zrzavými vlasy, kulatým obličejem, šafránově žlutýma očima a ostrým, vzpurným pohledem: je smělý, hrdý a chytrý. Člověk sluneční je pleti temné, barvy střední mezi žlutou a černou s růžovým nádechem, menšího růstu, pěkného však těla, hladké kůže, kadeřavých vlasů, šafránových očí; je moudrý, věrný a touží po chvále. S Venuší se shoduje člověk pleti bílé s jemným nádechem do temna a růžova, krásného těla, kulatého obličeje, krásných vlasů a hezkých černých očí. Člověk Venušin je charakterní, láskyplný, blahovolný, trpělivý a milý. Člověk Merkurův není ani bílé ani temné pleti, má podlouhlý obličej, vysoké čelo, rovný a poněkud dlouhý nos, hezké, tmavohnědé oči, řídký vous a dlouhé prsty; je bystrý, důkladný badatel, prohnaný a stihají ho velmi rozmanité osudy. Člověk Lunární je pleti bleděrůžové krásného vzrůstu, kulatého obličeje, často se zvláštním znaménkem, má tmavohnědé oči a srostlé obočí, je blahovolný, přívětivý a společenský. Také nebeská znamení a jejich postavení mají svoje zvláštní tvary a kdo se chce o nich poučiti, nechť studuje díla astrologická. Na tom se zakládá věštectví: fyziognomické, metoskopické a chiromantické, které nepředpovídá budoucnost jako příčinu, nýbrž jako znaky podobných účinků, z téže příčiny pocházejících. A třeba by se zdálo, že tyto druhy věštectví předpovídají na základě nižších a slabších znaků, nesmíme jejich vývody přecházeti a zavrhovati, pokud prognóza nekotví v pověře, ale v harmonické shodě všech tělesných částí. Kdo dovede napodobiti nebe povahou, studiem, jednáním, pohybem, posuňky, vzhledem, stavem mysli a volbou času, může dosíci od něho velmi vysokých darů, poněvadž je podobnějším vysokým podstatám.

Neboť jako

určité konstelace zesilují léky a náklonnosti duše, tak dostává se i posuňkům a pohybům těla vlivem nebeských těles účinnosti. Z posuňků vztahují se k Saturnu ty, které jsou smutné a starostlivé, jako naříkání a bití do hlavy; z posuňků náboženských klekání, klopení zraku jako při zlořečení, bití v prsa, jak to činí vážní a saturnští lidé, což popisuje satirik následovně:

Obstipo capite, et figentem lumina terra,
murmura cum secum, et rabiosa silentia redit.
Atque exporrecto trutinatur verba labello. Sklánějí hlavu a k zemi oči upírají, když v samomluvě neb hněvu tiše reptají. Aneb odvažují slova vyčítavými rty.

O vzezření a posuňcích, držení a postavě těla

co z nich odpovídá té které hvězdě a základy fyziognomie, metoskopie, cheiromantie a umění věšteckých.

Vzezření a posuňky, pohyb a držení těla, jakož i celá naše postava napomáhá ku přijetí nebeských darů, neboť nás vystavují účinkům vyššího a vyvolávají v nás určité účinky právě tak, jak je tomu u čemeřice; trháme-li totiž při sbírání této byliny její listy zdola nahoru aneb shora dolů, zapřičiňujeme tímto pohybem vystupování neb klesání šťáv. Jak působí vzezření a posuňky na obličej, imaginaci a animálního ducha, ví každý. Tak vzezření rodičů při souloži přechází také na dítky; z mírné a veselé tváře knížete raduje se všechno obyvatelstvo města, kdežto zachmuřený a smutný obličej je leká. Tak vzezření a postava plačícího snadno budí soucit a postava roztomilé osoby probouzí snadno lásku. Takové posuňky a postavy, jakož i harmonické poměry tělesné vystavují tělo nebeskému působení právě tak, jako vůně a léky ducha a vnitřní náklonnosti duši.

Je-li zemřelý

měřen provazem nejprve od lokte k prostřednímu prstu a pak do ramen k témuž prstu a konečně od hlavy až k nohám a opakuje-li se tento způsob měření třikrát, tedy ten, kdo naznačeným způsobem později týmž provazem je měřen, upadne v zármutek a do neštěstí. Albert radí podle Chyrannida, aby ten, komu žena z lásky udělala, vzal její košili vymočil se otvorem pro krk a pravé rámě a kouzlo zmizí. Plinius praví, že i to kouzelně působí, když sedí někdo vedle těhotných se sepnutýma rukama aneb sepne-li ruce v okamžiku, když užívá někdo lék: přihodilo se to Alkméně, když rodila Heraklea. Ještě hůře působí, sepne-li kdo ruce přes jedno nebo obě kolena. Podobně je kouzlem překládati nohy křížem; proto se to na poradách knížat a jiných mocnářů zapovídá jako něco, co překáží jednání. Stojí-li někdo za dveřmi a zavolá na toho, kdo právě leží u ženy, jeho jménem a zavolaný se ozve, stačí, když volající vrazí do dveří jehlu nebo nůže a zalomí, takže hrot zůstane vězet ve dveřích, aby muž ležící u ženy nebyl s to s ní obcovati potud, pokud hrot jehly nebo nože trčí ve dveřích.

léky

Mnozí hledí vyprositi sobě odpuštění božího za příliš smělé naděje pliváním do klína. Aby se zvýšil účinek léků, bylo zvykem při užívání vyplivnouti třikráte za trojího zaříkávání. Vlci nevkročí na pole, zlámou-li se chycenému vlku nohy, do jeho těla vrazí se nůž, krev se nechá kolem pole dokola pozvolna po zemi vytékati, načež se zakope zdechlina na místě, odkud poprvé byla odtažena. Methoňané chránili vinnou révu proti jižnímu větru prostředkem, který nikdy neselhal; když vanul zmíněný vítr, roztrhli dva muži táhnouce protivnými směry bílého kohouta na dva kusy, nato obešli, každý se svým kusem vinici opačnými směry, až se zase sešli na místě odkud vyšli a tam obě polovice kohouta zakopali. Také se tvrdí, drží-li kdo zmiji v kouři na holi, že může předpovídati budoucnost a hůl, z níž jsme setřásli hada nebo žábu, pomáhá prý, jak Plinius praví, rodičkám. Sbírajíce kořínky a rostliny, jest nám dříve kolem nich narýsovati nožem tři kruhy a pak teprve je vykopati a kromě toho se stříci nepříznivého větru.

Choroby sleziny

vyléčíme také, pověsíme-li před ložnici hrnek s močí zelené ještěrky tak, aby nemocný vcházeje i vycházeje musil se hrnku dotknouti. Kdo utopí ještěrku v telecí moči, zmírní si pohlavní pud. Tvrdí se také, že ten kdo močí do moči psa, bude v milostných záležitostech línější a současně mu ochabnou bedra. Proti čarování pomáhá, pokropíme-li si vlastní močí z rána nohu. Existuje prý žabka lezoucí na stromy, které třeba naplivnouti do huby a opět ji pustiti, abychom se zbavili kašle. Podivuhodný a snadný experiment, uvedený Pliniem. Kdo želí úderu neb rány někomu uštědřené, nechť si plivne do ruky, kterou udeřil neb zranil a postižený bude ihned zbaven bolestí, což bylo pozorováno u zvířete bitím ochromlého, jehož chůze se ihned zlepšila. Někteří ostří tak i údery, dříve než uhodí. Je-li nám jíti nebezpečným místem doporučuje se plivnouti do pravé botky nebo střevíce před obutím. Také vyplivujeme před epileptickými chorobami, abychom se jich uchránili.

leceni

Z těla vytažené šípy, které se země nedotkly, podložené spícímu, jsou prý kouzlem milostným. Padoucnici vyléčíme požíváním mas zvěře, zabité touže zbraní, kterou byl zabit člověk. Říká se, že ti, kdož třikráte dotknou se očí vodou, v níž si umyli nohy, neonemocní očními nemocemi ani krhavostí. Mnozí léčí choroby pohlavní tak, že vytáhnou z nějaké látky vlákno, uvážou na ně sedm nebo devět knoflíků a při každém uvazování vysloví jméno nějaké vdovy. Při chorobách sleziny přiloží se ovčí sleziny na bolestivé místo a kdo léčbu provádí, říká, že připravuje lék proti nemoci sleziny; potom se slezina zazdí v ložnici, zapečetí, při čemž se dvanáctkráte opakuje jistá formule.