Velký obdiv vzbudil kdysi u Řeků a Římanů jistý Matreas, který tvrdil, že předvede zvíře, jež pozře sama sebe. Ještě dnes mnozí pátrají jaké to asi bylo zvíře. Kdo by neobdivoval ze země vykopaných zkamenělých ryb, o nichž se zmiňují Aristoteles, Theofrastus a historik Polybius? Co praví Pausanias o zpívajících kamenech, to vše jsou účinky skrytých sil. Tak pták pštros stráví nejtvrdší studené železo, a promění je ve výživnou látku pro své tělo: žaludku jeho prý neuškodí ani žhavé železo.

Una est quae reparat, sese ipsa reseminat ales
Assyrii phoenica vocant. Existuje pták, který se sám se sebe obnovuje a zrozuje, Asyřané nazývají jej fénixem.

A jinde:

Convenit Aegyptus tanti ad miracula visus,
et raram volucrem turba salutat ovans. Sbíhá se celý Egypt, aby viděl takový zázrak, a jásající lid pozdravuje vzácného ptáka.

O skrytých silách věcí.

Mimo uvedené síly existují ještě jiné, které nejsou povahy toho kterého živlu, jako síla ničící jed, zahánějící mor, přitahující železo a j.: taková síla plyne z druhu neb formy té které věci. Proto také nepatrná kvantita může míti nemalou působnost, čehož nebývá u vlastnosti živlu. Tyto síly více tvarové velmi mnoho dokáží s nepatrnou dávkou hmoty: živelná však síla, poněvadž jest hmotná, potřebuje množství hmoty, aby vyvolala silnější účinek. Proto také nazývají se okultními silami ty, které jsou příčinami svými skryty tak, že lidský rozum nemůže jejich vlastní podstatu prozkoumati. Proto také filosofové největší část těchto sil poznali více z dlouhé zkušenosti nežli rozumem. Ku příkladu pokrm se zažívá v žaludku teplem nám známým, avšak proměňuje se působením nějaké nám skryté síly, kterou neznáme: není proměňován v žaludku nám známým teplem, neboť pak by se pokrmy přeměnily dříve v roztopených kamnech, než v žaludku. Jsou tedy ve věcech obsaženy mimo živelné vlastnosti nám známé ještě vlastnosti jiné přírodou jim vrozené, které obdivujeme a nad kterými žasneme jako nad neznámými a jichž zřídka aneb nikdy nepochopíme, jak čteme u Ovidia, který praví o fénixu, který se sám sebou obnovuje:

Existuje i oheň,

který jest možno uhasiti olejem a zapáliti studenou vodou, dále oheň, který může býti zapálen deštěm, větrem nebo Sluncem; dále existuje oheň nazvaný hořící vodou, jehož zhotovení jest velmi známé a který nestravuje ničeho, mimo sebe. Existují neuhasitelné ohně, nespalitelné oleje a věčné lampy, kterých nelze zhasiti ani větrem, ani vodou, ani jiným způsobem; to by se zdálo téměř neuvěřitelné, kdyby taková lampa nesvítila v chrámu Venušině; ve které hořel azbest a který jednou zapálen, nikdy neuhasínal. Naproti tomu možno připraviti dřevo, které na žádný způsob nelze spálit a kterému nemůže oheň uškoditi; jest možno docíliti, že holýma rukama můžeme nésti rozpálené železo nebo ponořiti ruku do roztopeného kovu, nebo celým tělem vejíti do ohně beze vší škody. Jest druh látky, kterou Plinius nazývá azbestem, Řekové pak asbeson, kterou oheň nestravuje a o které Anaxilaos praví, že obvážeme-li jí strom, možno jej neslyšitelně poraziti.

Tyto účinky nazývají se vlastnostmi druhotnými, poněvadž jsou řízeny podstatou a stupněm smíšení prvotních sil, o čemž velmi obšírně jest pojednáno v lékařských knihách. Tak zrání jest způsobeno činností přirozeného tepla, obsaženého dle určitého stupně v podstatě hmoty, tvrdnutí jest výsledkem činnosti chladna, stejně tak mrznutí a jiné úkazy tomuto podobné: tyto účinky se někdy projevují v určitém údu, tvoříce buď moč, mléko, nebo menstruační krev a nazývají se vlastnostmi třetího druhu a řadí se za vlastnosti druhotné. Těmito vlastnostmi možno vyléčiti i přivoditi mnoho nemocí. Lze jimi přivoditi mnoho umělých úkazů, kterým se lidé velmi diví, ku př. oheň hořící ve vodě, nazývaný ohněm řeckým, jejž učí Aristoteles v pojednání o tomto předmětu připravovati četnými způsoby.

O silách od živlů přírodních nejblíže závislých.

Určité síly přírodní jsou elementární; jako oteplení, ochlazení, zvlhčení a vysušení, a zvou se ději neboli vlastnostmi prvotními dle svého účinku. Tyto vlastnosti samy sebou proměňují veškerou podstatu, což nečiní žádná z ostatních vlastností. Jiné pak jsou vlastnostmi věcí ze živlu složených. Tyto následují za vlastnostmi prvotními a jsou to: zrání, zažívání, rozpouštění, změkčování, tvrdnutí, stahování, čištění, leptání, otevírání, vypařování, posilování, utišování, zhušťování, ucpávání, vyhánění, zahánění, přitahování, opožďování, omamování, rozšiřování a mnohé jiné. Mnohé následky totiž vyvolává elementární vlastnost ve smíšenině, které neprýští přímo z její vlastní podstaty.

dále se nazývá

očisťujícím a oživujícím pramenem vody živé, dechem života a konečně dle Mojžíše a sv. Pavla jest Bůh vše stravujícím ohněm. Nemůže tudíž nikdo popříti, že by živly neexistovaly všude a ve všem svým způsobem, na naší zemi ve stavu hrubém a hutném, ve světě nebeském čistší a zářivější a ve světě duchovním ve stavu nejvíce živoucím a všemi částmi blaženém. Jsou tedy živly v Archetypu ideami stvořeného, v inteligencích rozdělenými mocnostmi, v nebesích silami a v našem dolním světě hrubými tvary.

Jest v nich obsažen vzduch jemným duchem i ohněm zářící láskou; proto jsou nazváni Svatými Písmy křídly větru. Jinde o nich pěje žalmista:
“Ty, jenž tvoříš z andělů své duchy a služebníkem svým planoucí oheň.”
Ze stupňů andělských odpovídají ohni Serafové, Síly a Mocnosti, zemi Cherubínové, vodě Trůnové a Archandělé, vzduchu Panstva a Knížata. Dokonce i o Archetypu a Stvořiteli všech věcí tamtéž čteme:
“Země se otevírá a vydává Spasitele”;

Vzduch počíná v Blížencích,

pokračuje ve Vahách a končí ve Vodnáři. Voda počíná v Raku, pokračuje ve Štíru a končí v Rybách. Spojením planet a znamení se živly vznikají všechna těla. Stejným způsobem i démonové jsou od sebe rozděleni. Rozlišujeme je na ohnivé, zemité, vzdušné a vodnaté. Stejně tak existuje i v podsvětí čtvero řek, ohnivý Flegeton, vzdušný Kokytos, vodnatý Styx a zemitý Acheron. Také v evangeliích čteme o ohni Gehenny a o věčném ohni, do kterého vrženi budou zlořečení, v Apokalypse se čte o ohnivém močále. Izaiáš praví o zatracencích, že je zničí Pán zkaženým vzduchem a u Joba odeberou se do děsného žáru z ledových vod. U téhož dovídáme se o temné, stíny zemřelých obývané zemi, o zemi bídy a temnot. Stejně tak jsou kladeny tyto živly do nadzemských sfér: nacházíme je u andělů a blažených inteligencí; u nich jest neproměnnost podstaty, na které spočívají trůny Boží, povahy zemité; jejich mírnost a zbožnost je očistnou silou vody. Proto jsou nazváni žalmistou vodami tam, kde praví o nebi:
“Ty, který vládneš a bytuješ nad vodami.”

Z hvězd

jsou ohnivé povahy: Mars a Slunce, vzdušné Jupiter a Venuše, vodnaté Saturn a Merkur, zemité obyvatelé osmého nebe a Luna (přes to, že se někteří domnívají, že jest povahy vodnaté, poněvadž stejně jako země přitahuje nebeské vody a tyto pro svoje sousedství k nám sesílá a nimi se s námi spojuje). Také některá znamení jsou ohnivá, některá zemitá, jiná vodní a některá vzdušná, neboť živly vládnou v nebesích a propůjčují jim ony čtyři trojice, to jest počátek, střed a konec každého živlu. Tak počíná oheň ve Skopci, pokračuje ve Lvu a končí ve Střelci. Země počíná v Býku, pokračuje v Panně a končí v Kozorožci.

Jak se projevují živly na nebi,

ve hvězdách, v démonech, v andělích a konečně i v samém Bohu.

Všichni platonikové jednomyslně uznávají, že stejně tak jako ve světě Pravzoru, vše jest obsaženo ve všem, tak také v tomto světě hmotném vše ve všem jest obsaženo, ovšem v rozmanitých způsobech, dle povahy vnímajícího. Tak živly neexistují jen v tomto světě dolním, ale také v nebi, ve hvězdách, v démonech, v andělích a konečně i v Stvořiteli a Prapůvodci všech věcí. V tomto světě dolním živly jsou hrubého tvaru, překypují hmotou a hmotnými prvky, v nebesích pak jsou živly utvořeny dle jejich přirozenosti a sil; každým způsobem jsou jemnější a znamenitější než ty pod sférou měsíční. Nebeská země jest jemnější naší a nemá její hrubosti, proudění vody a vzduchu nemá divokosti, teplo ohně nespaluje, ale svítí a vše svým teplem oživuje.

jsou rozděleny mezi živly. Červená žluč odpovídá ohni, krev vzduchu, hleny vodě a černá žluč zemi. Pokud se duše týká, o tom nám podává svědectví svatý Augustin: ohni odpovídá intelekt, rozum vzduchu, představivost vodě a zemi pak smysl. Ze smyslů pak odpovídá živlům: zrak ohni, neboť nemůže vnímati ničeho bez ohně a světla, sluch vzduchu, neboť chvěním vzduchu vzniká zvuk, čich a chuť vodě, neboť bez její vlhkosti nevzniká ani chuť ani vůně a konečně hmat celý jest povahy zemité, neboť se vztahuje k hmotným tělesům.

Podobně jest tomu i u kovů. Zemité kovy jsou olovo a stříbro, vodnatá rtuť, vzdušné měď a cín, ohnivé zlato a železo. U rostlin pak odpovídá zemi kořen svojí hutností, vodě pak listy svojí šťávou, květy pro svoji jemnost vzduchu a semena pro svoji plodivost ohni.
Mimo to některé rostliny nazývají se horkými, některé studenými, některé suchými a jiné studenými, majíce svá jména od živlů, kterým se podobají svými vlastnostmi.
Také i mezi zvířaty některá odpovídají zemi, sídlíce v jejích útrobách, jako červi, krtci, žížaly, a mnoho plazů. Jiná jsou vodnatá jako ryby, jiná vzdušná, jež nemohou žíti mimo vzduch. Jsou i ohnivá, obývající oheň, jako salamandři a jeden druh cvrčků, zvaný ohnivým, dále ta, která dmou se ohnivým teplem jako holubi, pštrosi, lvi, a ta zvířata, která dle Sapiense vydechují ohnivou páru. Mimo to ve zvířatech zemi odpovídají kosti, maso vzduchu, životní síla ohni a šťávy pak vodě.

Igneus est illis

vigor et coelestis origo, Ohnivou jest jejich životní síla a nebeský původ.

neboť oheň jest jim tak vrozený, že je-li vyhlazen, opouští je všechen život. Každý z těchto druhů dělí se opět na odrůdy, a to podle převahy toho kterého živlu. Z kamenů v první řadě jsou zemité ty, jež jsou těžké a neprůhledné. Vodnaté pak jsou ty, které jsou průhledné a ty, které vznikly z vody jako křišťál, beryl a perly v lasturách; vzdušné kameny jsou ty, které plovou ve vodě a ty, které jsou houbovité jako pemza a tuf, ohnivé pak ty, z nichž lze vydobýti oheň, které se v oheň rozkládají, či z něho vznikly jako meteorit, kámen křesací a azbest.

Kapitola 7.

O druzích složenin a jejich vztahu k živlům a poměru těchto živlů k duši, smyslům a mravům.

Po čtyřech jednoduchých živlech nejblíže následují z nich složená tělesa druhů dokonalých bytostí: kameny, kovy, rostliny a zvířata. I když veškeré živly přicházejí v úvahu při skladbě jednotlivých těchto druhů, přece v každé jednotlivosti pouze jediný živel převládá a dává mu svůj charakter. Tak všechny kameny jsou zemité, jsouce svou podstatou těžké, k zemi padající a tvoří suchou hmotu, že se nemohou taviti. Kovy pak jsou vodnaté a možno je taviti, povstaly - jak fyzikové připouštějí a jak alchymisté tvrdí ze zkušenosti - z vláčné vody neb z vodnaté rtuti. Rostliny jsou tak spojeny se vzduchem, že rozkvétají a rostou jedině pod širým nebem a o zvířatech všech platí verš: