To všechno odhaluje nám matematika.

Hinc tempestates dubio praediscere coelo
possumus, hine messisque, diem, tempusque serendi,
et quando infidum remis impellere marmor
conveniat, quando armatas deducere classes,
aut tempestivam in sylvis evertere pinum. Odtud možno nerozhodnému nebi určiti bouře, den žní a čas setby a kdy je vhodno tepati vesly zrádné moře, kdy vyplouti s válečným loďstvem neb vykáceti v lese bouřlivou borovici.

Teologie sama však učí, co jest Bůh, mysl, co inteligence, co anděl, konečně i co je ďábel, duše, náboženství, posvátná ustanovení, obřady, tajemství a svatá mysteria. Poučuje nás také o víře, zázracích, síle slov a znamení, o tajemných obřadech, a jak praví Apuleius, učí nás řádně znáti zákony obřadů, řád svátostí a předpisy náboženské. Nechci však zabíhati daleko. Magie sama zaujímá tyto tři nejmocnější obory, spojuje je, pořádá; po zásluze tedy byla pokládána od starých za nejvyšší a nejsvětější vědu. Ji vysvětlovali nejdůležitější autoři a nejslavnější spisovatelé. Mezi nimi zvláště Zamolxis a Zoroaster tak vynikli, že od mnohých byli pokládáni za vynálezce této vědy.

A jak praví Vergilius:

Quocirca certis demensum partibus orbem
per duodena regat mundi sol aureus astra:
ostendit coelique vias, et sidera monstrat,
defectus solis varios, lunaeque labores,
Arcturum, Pleiadesque, Hyadas, Geminosque, Triones.
Quid cantum oceano properent se tingere soles
hyberni, vel que tardis mora noctibus obstet. Kam zlaté slunce řídí přesně vymezený svět po dvanácti souhvězdích: co ukazuje nebeské cesty i hvězdy, rozmanité poruchy slunce a luny, Arctura, Plejady, Hyady a oba Vozy, proč v zimě slunce tak brzy spěchá zapadnouti do oceánu, anebo které prodlení překáží zdlouhavým nocem.

totaque naturae vis ingeniosa latentis. Kolik a jaké jsou prvky, co teplo, země a vlhký vzduch působí, co rodí a z čeho vzniká veliké nebe, z čeho příboj mořský a duha s rozmanitými barvami, co působí, že mraky vydávají burácející hrom a odkud blesk je vrhán tmavým aetherem: jaká příčina nese nocí tajemné pochodně, jak povstávají komety, které otřásají bázlivou zemí, jaká jsou semena zlata a jaká železa a vůbec celá nesmírná síla v přírodě skrytá.

O tomto všem pojednává fysika studující přírodu a jak pěje Vergilius:

Unde hominum genus et pecudum simul imber et ignes,
unde tremor terris, qua vi maria alta tumescant.
Obicibus ruptis rursusque in seipsa residant.
Herbarum vires, animos irasque ferarum,
omne genus fruticum, lapidum quoque reptiliumque. Kde původ je lidí a zvířat, dešťů a ohně, odkud zemětřesení, jakou silou hluboká moře se dmou, hráze protrhnuvše, a vrací se opět na své místo. Odkud je moc bylin, odvaha a zuřivost šelem, celý rod rostlin, kamení i plazů.

Matematika nás však učí poznávati přírodu rozdělenou do tří rozměrů a vnímati pohyb těles nebeských.

Magie, její části a vlastnosti magovy.

Magie vládnoucí mnoha silami a tající v sobě nejvyšší tajemství, obsahuje v sobě věci nejskrytější, podstatu, moc, jakost, hmotu a sílu veškeré přírody, poučuje nás jak se mezi sebou věci liší a v čem se shodují. Odtud má svoje podivuhodné výsledky, že slučujíc síly věcí, srovnává je mezi sebou, spojuje a snoubí je vespolek, aby je ovlivnila silami vyššími. Jest nejdokonalejší a nejvyšší vědou, posvátnější než filosofie, ba dokonce jest vyvrcholením nejušlechtilejší moudrosti. Vždyť jako každá jiná filosofie dělí se na fyziku, matematiku a teologii. Fyzika vysvětluje povahu toho, co je ve světě hmotném, příčiny, následky, čas, místa, způsoby, výsledky celku i jeho částí, jak patrno z veršů:

Quot sunt, quae rerum species elementa vocantur,
quid calor efficiat, quid terra, quid humidus aer,
quid generent, unde et magni primordia coeli,
unde maris fluxus, variis que coloribus Iris,
reddere quid faciat clamosa tonitrua nubes:
unde vel aetherea fulmen iaculetur ab aula:
quae secreta faces noctu, quae causa cometas
proferat, et tumidas quae caeca potentia terras
cincutiat: quae sunt auri, quae semina ferri,

Poněvadž svět

je trojí: hmotný, nebeský a duchovní, a všechno nižší podléhá vyššímu, jsouc jeho silami řízeno, - takže sám Archetyp a Nejvyšší Stvořitel prostřednictvím andělů, nebe, hvězd, prvků, živočichů, bylin, kovů a kamenů vylévá síly Svojí Všemohoucnosti na nás, k jichž službám všechno upravil a stvořil, - proto velmi důmyslně domnívají se magové, že máme postupovati po týchž stupních jednotlivých světů k jednomu a témuž Archetypu světa, Utvořiteli všeho a první příčině, od níž všechno jest a od které se vše vyvíjí, a že jest možno užívati netoliko těchto sil, které již jsou obsaženy ve věcech přírodních, nýbrž mimo to, že je možno použíti sil vyšších. Takovýmto způsobem hledají se jednoduché síly světové v rozmanitých smíšeninách a lécích rostlinných v přírodní filosofii; k nim pak se přidávají síly nebeské, pomocí paprsků nebeského světa a jeho vlivu podle pravidel astrologických a matematických; konečně toto vše silami rozličných inteligencí se zesílí a upevní pomocí posvátných náboženských obřadů. Pořad a postup těchto věcí pokusím se vysvětliti v těchto třech knihách: první bude jednati o magii přírodní, druhá o magii nebeské, třetí o magii obřadní. Nevím však, zda úplně jsem hoden omluvy, že já, člověk malého vzdělání a sčetlosti přistoupil jsem k tak nesnadnému a složitému dílu, zvláště když jsem tak mlád. Proto také nechci, aby s tím, co jsem řekl a co ještě řeknu dále, souhlasil každý, právě tak jako já nesouhlasím s ničím, leč s tím, co schválila církev katolická a obec věřících.

Proto jsem je také poslal k opravě Janu Trithemiovi, opatu Neapolitanskému, dříve Sponheimskému, muži nadmíru znalému v tajemných vědách. Mezi tím však nedokončené dílo, dříve než jsem je mohl upraviti, obíhalo v nesprávných a chybných opisech v Itálii, Francii i Německu. Dokonce někteří, nevím zda netrpěliví či nestydatí, lidé chtěli toto neupravené dílo vydati tiskem.
Proto jsem se rozhodl vydati je tiskem sám, domnívaje se, že bude méně nebezpečné, vyjdou-li knihy opravené mojí rukou, než aby neupravené zlomky procházely rukama jiných. Kromě toho jsem se domníval, že není zločinem, nedám-li zaniknouti dílu svého mládí.
Přidal jsem několik kapitol, leccos jsem doplnil, o čem jsem soudil, že je nezbytné. Pečlivý čtenář to pozná z různosti slohové. Nechtěl jsem dílo přepracovati celé a tak (jak se říká) celý šíp znovu zabodnouti, nýbrž toliko něco opraviti a místy dáti dílu jinou podobu.
Proto ještě nyní tě jednou prosím, laskavý čtenáři, abys neposuzoval těchto knih dle doby vydání, nýbrž jestliže najdeš něco, s čím nebudeš souhlasiti, abys prominul dychtivému mládí.

Tyto však opomiňte

jako marnost, tím více si všímajíce jejich příčin. Kdo by nepokládal za užitečné a potřebné to, co jest ku prospěchu lidstva, co odvrací zlo, co ničí kouzla, léčí nemoce, zahání přízraky, zachovává život, čest, ryzost štěstěny, aniž by se dopouštělo urážky Boha neb náboženství? Již jsem podotkl, že spíše chci vykládati než tvrditi, jaká metoda jest nutná. Použil jsem učení platoniků i jiných starých filosofů všude tam, kde nutnost kázala. Učinil-li jsem někde chybu, řekl-li jsem něco volněji, nechť čtenář odpustí mé mladosti. Psal jsem toto dílo v mládí, takže se mohu omluviti a říci: “Pokud jsem byl chlapcem, mluvil jsem jako chlapec, i rozum jsem měl jako chlapec, avšak dospěv, napravil jsem chyby své”. V díle “O lichosti a nejistotě věd” popřel jsem větší část této své knihy. Nyní však se mi může vytknouti: “Hle, jako mladík jsi sepsal, jako stařec jsi popřel; proč jsi tedy toto dílo vůbec vydal?” Pravda, přiznávám, že jsem přistoupil k sepsání těchto knih jako velmi mladý člověk, avšak s tím úmyslem, že je jednou opravím a obsahově rozšířím.

Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu:

A tak je jisto, že před jejich zlobou by mne neuchránil ani Apollo, ani všechny Musy, ani anděl s nebe. Proto jim radím, aby mé spisy nečetli, ani se nesnažili je pochopiti, nýbrž, aby se snažili na ně zapomenouti: vždyť jsou škodlivé a otravné, tato kniha pak je branou Acherontu, kameny v ní mluví, střezte se tudíž, aby vám nevytřásla mozek.
Těm však, kteří přistoupí k četbě se srdcem otevřeným a s takovou pozorností, jako mají včely při sbírání medu, těm pak pravím: Čtěte pozorně! Myslím, že naleznete mnoho užitečného a prospěšného. Nebude-li se vám něco líbiti, přeskočte to a neužívejte toho. Vždyť nic nedoporučuji, pouze vypravuji. Nepohrdejte tím však, vždyť každý, kdo nahlédne do lékařských knih uvidí, že neobsahují jen pojednání o léčivech a protijedech, nýbrž také o jedech samých. Připouštím, že magie učí mnohým zbytečným věcem. Učí však také mnohým skvělým zázrakům.

VŠEM ČTOUCÍM POZDRAV!

Nepochybuji, že již samotný název mé knihy o okultní filosofii neboli magii, přivábí svou nezvyklostí mnoho čtenářů. Někteří však z nich s nedůvěrou přistoupí k mému dílu, jednak z předsudků, jednak ze zlomyslnosti; jiní, nerozumějíce věci, nepochopí jméno magie a jakmile spatří titul, počnou křičeti, že učím zapovězeným uměním, že rozsévám kacířské sémě, že celá tato věc uráží zbožné uši a vzbudí nelibost mezi vzdělanci, že jsem čarodějem, že holduji pověrám a spojuji se s ďáblem, že jsem magem. K těmto námitkám odpovídám, že slovo mag neznamená u vzdělaných lidí čaroděje, ani pověrčivého člověka, ani spojence ďáblova, nýbrž mudrce, kněze a proroka. Vždyť Sibylly, které tak přesně předpověděly narození Kristovo, byly magičky; magové, podle podivuhodných znamení nebeských zvěděvše o narození Kristově, první přišli, aby se mu klaněli. Také staří filosofové a theologové velmi si vážili magie a ani v evangeliu samém není magie věcí neznámou. Myslím však, že tito pošetilci a tupitelé spíše zapřou Sibylly, svaté magy, ano i samo Evangelium, než by se smířili s magií.

Nejdůstojnějšímu otci v Kristu a nejjasnějšímu knížeti

HEŘMANU,
hraběti z Wiedu, z Boží milosti kolínskému arcibiskupu, kurfiřtovi svaté Římské říše, arcikancléři italskému, vévodovi vestfálskému a engernskému atd., urozenému legátu velesvaté Římské církve a generálnímu vikáři in pontificialibus Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu přeje štěstí a zdraví.

Tak velikou jest sláva Tvé Výsosti, nejctihodnější a nejjasnější kníže, tak veliký je lesk Tvých ctností, Tvé učenosti a lásky k nejpřednějším vědám, spojené s moudrostí, výmluvností, přísnou nábožností a nejušlechtilejším charakterem, že daleko předčíš obyčejné smrtelníky, nemluvě již ani o Tvém vysokém šlechtickém původu, bohatství, rozsáhlých statcích, duchovních hodnostech a o Tvé tělesné kráse a síle. Nadevše vážím si však Tvých rekovných a skvělých ctností tak mocně působivých, že čím je kdo učenější a větší přítel ctnosti, tím usilovněji se snaží získati si Tvé přízně. I já jsem si umínil ucházeti se o tak vysokou čest, ale po způsobu Parthů, to jest, nikoliv bez darů. Takový způsob pozdravení knížete dochoval se nám z nejstarších dob a setkáváme se s ním i dnes.
Poněvadž jsem se přesvědčil, že mnoho učenců obmyslilo Tvou knížecí Výsost krásnými a velikými dary své učenosti, pokládal bych to za nedostatek Tobě povinné hluboké úcty, kdybych se odvážil přiblížiti se k Tobě s prázdnýma rukama. I přemýšlel jsem, co bych mohl darovati tak znamenitému knížeti, a tu, pátraje ve své knihovně, spočinulo oko moje na díle o okultní filosofii neboli magii, které jsem napsal již v útlém mládí, ale jehož jsem nedokončil a na něž jsem od mnoha let již téměř zcela zapomněl. Ihned jsem dílo ukončil, neboť jsem se domníval, že nemohu Tvé knížecí Výsosti učiniti příjemnější nabídky, než novým dílem o nejstarším a nejtajnějším učení, plodem svého vědychtivého mládí, o vědě starověku, o jejíž zpracování se dosud nikdo nepokusil.
Práci tuto věnuji Ti nikoli snad proto, jako by hodnou byla Tebe, nýbrž aby mně klestila cestu ku Tvé přízni. Tvoje Výsost laskavě omluví moji prosbu, aby tyto studie mého mládí směly býti uveřejněny za Tvých auspicií. Navzdory svým závistníkům nechtěl bych, aby se na moje dílo zapomnělo, neboť obsahuje mnohé, čeho znalost uznal jsem i ve zralém věku za prospěšnou a nutnou. Tvoje Výsost neobdrží toliko díla mého mládí, nýbrž i dílo plodnějšího mého věku, neboť jsem mnohé chyby opravil, leccos nového na mnoha místech zařadil a připojil mnoho kapitol, což lze poznati z nestejnosti slohu. Ujišťuje, že po celý svůj život budu hotov k službám Tvé knížecí Výsosti, poroučím se nejšťastnějšímu knížeti šťastného Kolína.
V Mechelnu, v lednu 1531.

JAN TRITHEIM,

opat u sv. Jakuba ve Würzburku dříve ve Sponheimu, posílá svému Jindřichu Korneliu Agrippovi z Nettesheimu přátelský pozdrav!

Ani smrtelný jazyk ani pero nemohou, nejváženější Agrippo, vypsati s jak velikou radostí přijali jsme Tvoje dílo O okultní filosofii, k prohlédnutí nám předložené. Obdivujeme nemálo Tvoji neobyčejnou učenost, poněvadž vniknuv již jako mladík do tak hlubokých tajemství, mnoha nejučenějším mužům neznámých, dovedl Jsi podati je nejen přiléhavě a správně, ale i velmi krásným slohem. Především Ti děkujeme za Tvou důvěru; jsme Ti však i nadále díky zavázáni. Tvoje dílo, které by nedovedl sdostatek vynachváliti ani učenec největší, dobývá si našeho uznání a my Tě napomínáme a prosíme co nejsnažněji, abys na započaté dráze pokračoval a nenechal dřímati tak nádherné síly duchovní, nýbrž abys je dále pěstoval, zdokonaloval a i nevidoucím ukázal světlo pravé moudrosti, jímž Tě Bůh tak vysoce osvítil. Nedej se ve svém předsevzetí zviklati nikým z oněch ničemů, o nichž platí přísloví: “Líný vůl stojí pevně na jednom místě”, neboť podle výroků mudrců nemůže býti nikdo opravdově učeným, kdo přísahal na prvky jen jediné vědy. Bůh Tě obdařil hojnými a vysokými dary duchovními, a proto nenapodobuj vola, ale ptáky, a nezastavuj se u jediné věci, nýbrž odvážně kráčej k obecnému. Neboť každý bude pokládán za učence tím většího, čím rozsáhlejší budou jeho vědomosti. Tvůj duch je s to obsáhnouti vše dokonale, a proto je nutno, abys se zabýval ne málo a nejnižšími, ale mnoho a nejvyššími věcmi. Radím Ti jenom jedno, abys totiž pověděl prosté prostým, avšak věci vyšší a tajemství pouze mužům vynikajícím a důvěrným přátelům. “Volovi dej seno a jenom papouškovi cukr!” Zkoumej duše, abys se nedostal, jako tak mnozí, pod nohy volům. Žij šťastně, příteli, a budeme-li Ti moci prokázati nějakou službu, rozkaž, a ihned Ti vyhovíme. Aby se však naše přátelství denně stále více utužovalo, piš nám častěji a pošli nám také něco ze svých učených prací, oč Tě snažně prosíme. Ještě jednou: Žij blaze!
V našem klášteru ve Würzburku, 8. dubna 1510.

Quae se carminibus promittat solvere mentes

quas velit, atque aliis duras immitere curas,
sistere aquam fluviis, et vertere sidera retro,
nocturnosque ciet manes, mugire videbis
sub pedibus terram, et descendere montibus ornos. Ta slibuje zaklínáním libovolně ulevovati duším a jiným seslati krutou trýzeň, zastaviti vodu řek, zvrátiti dráhy hvězd, vyvolává noční nány, uzříš, jak pod ní sténá země, a z hor sestupovati stromy.

Věci, které vyprávějí například Lucanus o thesálské čarodějnici aneb Homeros o všemohoucnosti Kirčině, jsou povětšině vylhaným, pověrčivým brakem, zhoubným básnickým výmyslem a přesto, že nelze jich řaditi k uměním dovoleným, nesou vznešený titul magie. Uvažuje o tom, velmi jsem se podivil a rozmrzel, že se dosud nikdo tak vznešené a posvátné vědy nezastal a nepodal ji lidstvu v její pravé a původní ryzosti, neboť všichni moderní učitelé magie pokud vím, jako Angličané Roger Baco a Robert, Petr z Abana, Albertus Teutonicus, Arnold de Villanova, Anselm z Parmy, Španěl Picatrix, Florenťan Cicchus Asculus a mnozí jiní, již méně známí autoři, slibují sice magii vyučovati, ale podávají toliko smyšlenky bez jakéhokoliv rozumového podkladu aneb pověry poctivých badatelů nedůstojné.
Pátraje v útlém mládí pozorně a nebojácně po všem zázračném a po tajuplných obřadech, napadlo mne, že by nebylo právě nechvalitebné, znovu oživiti pravou magii, onu prastarou vědu mudrců, očistiti ji od nesvědomitých zkomolenin, pečlivě rozvinouti její zásady a ochrániti ji takto před utrhači. Ačkoliv jsem se onou myšlenkou zabýval delší dobu, neodvážil jsem se ji dříve uskutečniti, až nyní, kdy mne naše rozmluvy o těchto věcech, Tvoje znamenité zkušenosti a učenost, jakož i horlivé pobídky ke zmužilosti dodaly nové odvahy. Tehdy jsem napsal na základu děl nejosvědčenějších filosofů, nebrav zřetele ke spisům za magické mylně vyhlašovaným, tři knihy, co možná stručně a nazval jsem je méně odpudivě “Okultní filosofií!”
Ježto Tvoje důstojnost v tomto směru má vědomosti obsáhlé, předkládám Ti svoje dílo k přísnému posouzení se žádostí, abys všude, kde jsem se proti přírodě, Bohu aneb náboženství prohřešil, blud ten ráčil zatratiti, na druhé straně však ochránil pravdu, aby tak z díla vše, čím zlomyslnost onu vědu znešvařila, bylo vymýceno. Vůbec Tě prosím, abys s tímto dílem, jako se samotnou magií, naložil tak, aby prospěšné nebylo zatajeno a škodlivé bylo vyloučeno, aby tak dílo, jež obstálo před Tvou prohlídkou a dosáhlo Tvé pochvaly, mohlo příležitostně vystoupiti na veřejnost a nemusilo se obávati odsouzení našich potomků. Žij blaze a rač býti k mému odvážnému dílu shovívavý!