O věštění pomocí augurií a auspicií.

Existuje ještě několik druhů věštectví, závislých na příčinách přírodních, jichž praxe je opřena o věci rozmanité. Tak ku příkladu lékaři, rolníci, pastevci, plavci a jiní, věští ze znaků pravděpodobných, o čemž mnoho psal Aristoteles ve své Knize o časech.. Mezi těmito druhy věštectví zaujímaly první místo “auspicie” a “augurie”, jichž si Římané vysoce vážili, takže bez nich nevyřizovali záležitostí ani veřejných ani soukromých; zvláště Etruskové byli v tomto umění mistry. Cicero píše o tom obšírně ve svém spisu o věštění. Je více druhů auspicii: předpovídalo se z běhu čtvernohých zvířat, z ptačího letu (augurie), z nebeských znamení, zejména z hromu a blesku, z pádu, t.j. spadla-li nějaká věc v chrámu neb jinde; pak byly auspicie obětní, z nichž některé se nazývaly nešťastnými a smutnými, například uteklo-li obětní zvíře od oltáře nebo zařvalo-li po uhození, aneb klesalo-li na stranu, na níž padnouti nemělo.