Nebeský oheň

svým teplem vše zúrodňuje a světlem všemu uděluje život. Pekelný oheň svým žárem všechno pohlcuje a jeho temnota vše naplňuje neplodností. Nebeský a zářivý oheň zahání démony temnot; tutéž moc má i náš oheň, dobytý ze dřeva, pokud zobrazuje onen nebeský a jest jeho nositelem. Ano, jest dokonce i symbolem toho, který praví: “Já jsem světlo světa”, kterýžto pravý oheň jest Otcem světel, od kterého přichází vše dobré a který vysílá svůj lesk nejdříve slunci a ostatním nebeským tělesům a skrze ně ovlivňuje i onen oheň náš. Proto také démoni temnot mají svoji moc v temnotách, zatímco dobří duchové, kteří jsou anděly světla, nabývají své moci ze světla, a to nejenom z božského, slunečního a nebeského, ale také i z ohně námi zaníceného.

Nesmírně veliký jest podíl ohně v celé přírodě, jak praví Plinius, a jest pochybné, zda je více ničivým či tvořivým. Oheň jest jedné podstaty a proniká veškeré věci, jak praví Pythagorejci: Nebem se prostírá a září, v pekle pak jest poután, zatemňuje a mučí, kdežto uprostřed obou sfér projevuje se obojími vlastnostmi. Oheň svojí podstatou je jediný; ve věcech, které zachvacuje, se projevuje různě, rozdělen jsa nestejně v různých věcech, jak praví Kleantes dle svědectví Ciceronova. Oheň, jehož používáme, musíme vyhledati: jest v kamenech, rozněcuje se ocelí, jest v zemi, ze které se kouří, jest ve vodách, kde otepluje prameny, jest v hlubokosti moře, které jest větrem oteplováno, jest ve vzduchu, jehož palčivost cítíme. Veškeré živočišstvo a rostlinstvo jest živeno teplem, a co žije, žije jen teplem v něm skrytým.

O podivuhodných vlastnostech ohně a země.

Hermes praví, že k vykonání všech divů postačují dva prvky, oheň a země. Tato jest trpná, onen pak činný. Dle slov Dionýsiových oheň se projevuje i mizí ve všem a vším, ve všech věcech září, jsa v nich zároveň skryt a nepoznán. Sám o sobě - nepřijde-li ve styk s nějakou látkou, na které může vykonati svůj vliv - je neohraničený a neviditelný. Pokud se týče působení je mocný, pohyblivý, vše, co se mu přiblíží, zachvacuje a obnovuje, je strážcem přírody, je světlem. Je jasný, tajemný, plápolavý, ostrý, nesnese pohany ani potupy, vždy je pohyblivý, nesnese ničeho jiného, vyrůstá sám ze sebe, ukazuje svou velikost na látkách, které zachvacuje. Je činný, mocný, neviditelně je přítomný všude a nestrpí, aby byl zanedbán. Není možno jej spoutati a ohraničiti, vždy ukazuje svoji podstatu při všech obměnách.

Prvky třetí třídy

vlastně ani prvky nejsou. Jsou to rozloženiny, sloučeniny a navzájem se zaměňují. Jsou nezbytným středem, a proto nazývají se také středem přírody a duší střední přírody. Jen několik málo jest těch, kteří chápou jejich hluboká tajemství. V nich je dovršení každého díla podle určitých čísel, stupňů a pořadí v každé činnosti přírodní, nebeské a duchovní. Jsou podivuhodné a plny tajemství, která způsobují v magii jak přírodní tak i božské. Od nich závisí spojení i rozloučení, přeměna všech věcí, poznání a předvídání budoucna, vymítání zlých duchů a přivolávání duchů dobrých. Nechť nikdo se nedomnívá, že bez těchto tří základů a jejich znalosti jest možno dosáhnouti úspěchu v tajných vědách magie a přírody. Kdokoliv však dovede přeměniti jeden prvek v druhý, nečistý v čistý, složitý v jednoduchý a kdo umí rozlišovati jejich povahu, sílu a moc podle počtu. stupňů a řádu bez dělení podstaty, ten snadno dosáhne dokonalé znalosti a zručnosti ve všech věcech přírodních i v tajných věcech nebeských.

Úvaha o trojím pořadí prvků.

Jak již bylo řečeno, existují čtyři živly, bez jejichž důkladné znalosti není možno dosíci úspěchu v magii. Každý z živlů má trojí povahu, takže všechny čtyři se doplňují na dvanáctku. K nejvyšší jednotě, desítce dojdeme sedmičkou, od níž závisí všechny síly i podivuhodná působení. V první řadě jsou tedy prvky čisté, které nelze skládati, měniti, smísiti; jsou neporušitelné a veškeré síly přírodní se rozmáhají nikoliv od nich, nýbrž jimi. Sílu jejich, kterou ve všem vše zmohou, nikdo nedovede vyložiti.
Kdo tyto zásady nezná, ten neukončí úkonu výsledkem podivuhodným.
Prvky druhé třídy jsou složeny z mnoha jiných. Rozmanité a nečisté dají se převésti na svoji původní čistotu a jednoduchost. Dovedeme-li je svésti na jejich jednoduchost, pak dodávají síly a dokonalosti všem operacím přírodním i okultním.
Jsou tedy základem celé přírodní magie.

Kapitola 3.

Také jiným způsobem prvky se od sebe liší. Některé totiž jsou těžké, jako země a voda, jiné lehké, jako vzduch a oheň. Stoikové nazývali první druh prvků pasivním, druhý pak aktivním. Plato rozlišuje prvky jiným způsobem a přikládá každému tři vlastnosti: ohni jas, jemnost a pohyb, zemi temnost, hustotu a klid. Na základě toho jsou protivami oheň a země, ostatní pak prvky mění své vlastnosti dle nich, takže vzduch přejímá dvě od ohně, totiž jemnost a pohyb a jednu od země, totiž temnost. Naproti tomu voda má dvě vlastnosti země, totiž temnost a hustotu a jednu vlastnost ohně, totiž pohyb. Oheň jest dvakrát jemnější, třikrát pohyblivější, čtyřikrát jasnější než vzduch. Vzduch jest dvakrát jasnější, třikrát jemnější a čtyřikrát pohyblivější než voda. Konečně voda jest dvakrát pronikavější země, třikrát jemnější a čtyřikrát pohyblivější. Stejně takový je poměr ohně ke vzduchu, jako vzduchu k vodě a vody k zemi a naopak, jako se má země k vodě, tak má se voda ke vzduchu a tento k ohni. Toto jest tedy kořenem a základem všech věcí, jejich povah, sil a podivuhodných vlastností a výsledků. Kdo pak tyto vlastnosti prvků a jejich smíšeniny poznal, snadno dokáže díla podivuhodná a úžasná a stane se dokonalým mistrem přírodní magie.

O čtyřech živlech, jejich vlastnostech a smíšeninách.

Jsou čtyři prvky, podstaty všech hmotných věcí: oheň, země, voda a vzduch. Z nich jsou složeny veškeré věci, které vznikají ne snad jejich seskupením, nýbrž jejich přeměnou a spojením. Jestliže věc rozrušíme, opět se rozpadá v prvky. Žádný však z prvků výše uvedených nenacházíme čistý. Více méně jsou smíšeny s jiným a dají se přeměniti. Kupříkladu rozředěné bláto poskytuje vodu a vysušené dává zemi; teplem však zahřáto mění se ve vzduch a tento přehřát v oheň, který jsa uhašen vrací se v podobu vzduchu, avšak přechlazen dává zemi, kámen či síru, jak vidíme při blesku. Plato však se domnívá, že země vůbec je nepřeměnitelná, ostatní pak prvky že se dají přeměniti v zemi i vzájemně mezi sebou. Země je tedy složena z částí, které ji tvoří a poznovu ji vždy složí. Každý prvek má své dvě hlavní vlastnosti. První, specificky svoji, podržuje a druhou, která jest jeho jakýmsi prostředníkem, souvisí s prvkem následujícím. Oheň jest horký a suchý, země suchá i mokrá, voda mokrá a studená vzduch studený a teplý. Tímto způsobem prvky dvěma opačnými vlastnostmi jsou opačné povahy. Ku příkladu oheň je protivou vody, země pak vzduchu.

Máme zjištěno,

že Pythagoras a Plato, aby se naučili magii, vyhledali kněze z Memfidy a procestovali téměř celou Syrii, Egypt, Palestinu a školy chaldejské, aby nezůstaly jim skryty nejsvětější památky a magie, a aby se vzdělali ve věcech božských. Kdo tedy nyní touží tento obor studovati, nebude-li zběhlý ve fysice, ve které se vysvětlují vlastnosti věcí a v níž nalezneme skryté vlastnosti každé bytosti, nebude-li rozuměti matematice, nebude-li znáti aspekty a konstelace hvězd, na nichž závisí síla i vlastnost každé věci a nebude-li zběhlý v teologii, kde vysvětlují se podstaty nehmotné, které pořádají a řídí vše, nemůže pochopiti podstatu a zákony magie. Neboť není magického díla, které by neobsahovalo těchto tří oborů.

V jejich stopách pokračovali Skyth Abaris, Charmondas, Damigeron, Eudoxus, Hermippus a četní jiní geniové jako Hermes Trismegistos, Porfyrios, Jamblichos, Plotinos, Proklos, Dardanus, Orfeus z Thrakie, Řek Gog, Babyloňan Germa, Apollonius z Tyany a Osthanes, který byl vynikajícím spisovatelem v tomto oboru. Knihy tohoto z hrobu vykopané Demokritos z Abdery vysvětlil svými poznámkami. Mimo to, aby se naučili tomuto umění, podnikali Pythagoras, Empedokles, Demokritos, Plato a četní jiní vynikající filosofové daleké zámořské cesty: vrátivše se, slynuli nejvyšší svatostí, které nabyli v těchto tajemstvích.