Tak prý žily ve Skythii u Illurů a Triballů ženy, které usmrcovaly, když se na někoho hněvivě podívaly. Totéž se praví o Telchinech na Rhodu, kteří vše svým zrakem zhoršovali, takže byli Jovem vyhlazeni. Proto používají čarodějové očí výše popsaných zvířat, aby zhotovili mast pro oči, která má schopnost fascinace. Mravenci prchají před srdcem dudka, nikoliv před jeho hlavou, nožkou neb očima, žluč ještěrky ve vodě rozmělněná vábí lasičky, nikoliv její ocas neb hlava. Žluč kozy zakopaná do země v měděné nádobce seskupuje žáby; játra kozy jsou odporná molům a motýlům. Před tím, kdo nosí srdce psa, prchají všichni psi.
Lišky nedotknou se slepic, které pojedly liščích jater. Tak mají mnohé věci rozličné síly v rozličných svých částech rozmanitě rozseté, tak jak byly s ohledem na jejich vnímatelnost do nich vlity nebesy. Jest tomu stejně, jako když lidské kosti nepřijímají ničeho mimo život, oči mimo světlo, uši mimo sluch. Existuje v těle lidském jakási maličká kost, kterou Židé nazývají Luz, jejíž velikost rovná se hrachu, kterou žádný úraz nezničí a která i ohni odolá a vždy zůstane neporušená. Říká se, že z ní, jako ze semene rostlina, bude při vzkříšení mrtvých utvořeno naše hmotné tělo. Tyto síly nelze vybadati rozumem, nýbrž jen zkušeností.

Některé z přirozených sil jsou obsaženy celou svojí podstatou v některých věcech, v jiných pak pouze jen v některých částech neb údech.

Opět jest nám uvažovati o tom, že některé vlastnosti věcí jsou obsaženy v nich celých, to jest, v celé jejich podstatě, ve všech částech onoho jedince: tak ona rybka štítonoš zastavuje prý lodi pouhým dotknutím, což neprovádí snad jen některým svým údem, nýbrž celou svojí přirozeností; tak hyena obsahuje v celém svém těle onu vlastnost, že psi oněmí, dotkne-li se jich její stín; stejně i laštovičník prospívá zraku nikoliv některou, nýbrž všemi svými částmi stejně, jak kořenem, tak i listy a semenem; podobně jest tomu tak i u jiných věcí. Jiné však síly tkvící ve věcech jsou přítomny jen v některých částech, na. příklad v jazyku, očích, neb jiných údech či částech; tak v očích baziliška neb saně jest obsažena síla přeškodlivá, která člověka, do nich pohlédnuvšího, usmrcuje. Podobně působí oči hyeny; zadívá-li se do nich jakékoliv zvíře, nemůže se hnouti z místa, strne v nehybnosti. Rovněž tak působí i oči některých vlků, takže uprou-li se na někoho, strne tak, že nemůže pronésti slova a pozbude schopnosti hlasu. To připomíná Vergilius, když pěje:

“... Vox quoque Moerim
Iam fugit ipsa, lupi Moerim videre priores” I samotný hlas Moerisovi prchá, nejprve uviděli vlci Moerisa.

Kterak zkoumati a zkoušeti síly,

které věci obsahují v celé své podstatě, nebo které jen částečně uvnitř některé věci jsou obsaženy.

Jak již z předchozího možno seznati, jsou obsaženy síly ve věcech pod jakousi druhotnou formou, jako odvaha a statečnost ve lvu a kohoutu, bojácnost v zajíci a beránku, lupičství a žravost ve vlku, úskočnost a faleš v lišce, pochlebenství u psa, lakomství u havrana a vrány, pýcha v koni, hněv v tygřici a kanci, smutek a melancholie v kocouru, chlípnost ve vrabci a podobně. Největší část přirozených sil doprovází tvárnost. Některé však tkví ve věcech přímo v jejich individualitě; jsou ku příkladu lidé, kteří nemohou viděti kočku, aniž by se děsili, takže při pohledu na ni jsou jímáni nejvyšší hrůzou, ačkoliv takováto hrůza nenáleží jim dle tvárnosti lidské, což je prokázáno. Avicenna vypravuje, že za jeho doby žil člověk, před kterým prchala veškerá jedovatá zvířata a která ihned umírala, jakmile náhodou jej uštkla, jemu nijak neuškodivše. Albertus Magnus vypravuje, že viděl v Kolíně nad Rýnem dívku, která chytala pavouky a pojídala je jako znamenitý pokrm. Tak tkví drzost v nevěstce, zbabělost ve zloději. Filosofové vyvozují z toho, že člověk, který nikdy nebyl nemocen, uzdravuje veškeré choroby a učí, že kost mrtvého člověka, který nikdy neměl horečky, pověšená nad nemocným, léčí čtvrtodenní zimnici. Existují také v některých jedincích četné druhotné síly, vlévané nebeskými tělesy, jak jsme již ukázali v předcházejícím.

Nepřátelství je také mezi liškami a labutěmi, býky a vránami. Z ptáků neustále spolu bojují vrány a sovy, luňáci a sovy, luňák a havran, křepelky a hrdličky, ostříž a datel, orel a hrdlička, jeleni a draci. Z živočišstva vodního nenávidí se delfíni a velryby, úhoři a štiky, murény a mořští hadi. Mořský rak obává se chobotnice tak, že již pouhý pohled na ni jej usmrcuje. Mořský úhoř útočí i na chobotnici i na raka. Pardálové pak prý se bojí hyeny, že se jí nemohou vůbec postaviti na odpor a dotknouti se její kůže; jestliže kůži obou zvířat zavěsíme k sobě, vypadají z pardálí všechny chlupy. Horapollon praví ve svém spise o hieroglyfech, že vrhne-li se někdo opásaný hyení kůží ve střed nepřátel, nemůže býti nikým poraněn a statečně se probije. Stejně čelí beránkovi nepřátelství a škodolibost vlkova; děsí se ho a bázní prchá. Vypravuje se, že pověsíme-li vlkův ocas, kůži neb hlavu nad jesle, ovce zesmutní a ničeho nežerou strachem. Plinius vypráví, že malý ptáček esalom, ničící vejce havraní, jehož mláďata požírají lišky, potýká se s nimi, ať jsou staré či mladé: to když vidí havrani, spěchají hned na pomoc proti společnému nepříteli. Ptáček achantis žijící v bodláčí, nenávidí osla, který bodláčí požírá. Maličký pták egithus tak prý nenávidí osla, že v něm tuhne krev a nemůže odletěti; hýká-li, zacházejí jeho vejce i mláďata. Oliva natolik si hnusí cizoložnici, že touto zasazena, je neplodná a často usychá. Lev se nebojí ničeho tak, jako planoucích pochodní, kterými se dává také nejlépe krotiti; vlk nebojí se ani meče, ani oštěpu, ale kamene, kterým když ho uhodíme, způsobíme mu ránu, ve které rostou červi. Kůň bojí se tak velblouda, že nesnese pohledu na jeho obraz, zuřící slon jest umírněn pohledem na skopce, had děsí se člověka nahého, kdežto oblečeného pronásleduje, zuřící býk se uklidní, je-li přivázán k fíkovníku. Jantar přitahuje vše mimo pohanky a toho, co je potřeno olejem; mezi ním a těmito věcmi existuje jakási antipatie.

lektvary

Tak i škorpionům jest protivná ještěrka tak dalece, že když ji uzří, jsou pojati strachem a potí se studeným potem; proto se nakládají do oleje, který se vtírá do rány způsobené škorpionem, kde ničí všechen jed. Existuje také nepřátelství mezi myší a škorpionem, proto se vypravuje, že přiložíme-li myš na ránu jím způsobenou, vyléčíme ji. Stejně se nenávidí zmije a promyka. Traduje se také, že hadi neznají většího nepřítele nad raka a svině uštknuté léčí se tím, že je požírají. Rovněž slunce, pokud jest ve znamení Raka, trápí hady. Škorpion a krokodýl se navzájem usmrcují a dotkne-li se někdo krokodýla pérem ibise, učiní jej nehybným. Pták otis uletí, vidí-li koně a jelen prchá, spatří-li zmiji. Slon strachuje se chrochtání svině a lev se bojí kohouta. Pardál nedotkne se lidí potřených slepičí polévkou, zvláště je-li v ní zavařen česnek.

Olej

Olej je odporný okurkám tak, že se klikatě ohýbají, aby se ho nedotkly. Vypráví se, že místo, kde je ukryta havraní žluč ještě s některými jinými věcmi, zahání a děsí člověka. Diamant tak se nesnáší s magnetem, že položen vedle něho, zabraňuje mu přitahovati železo. Před žabím mřínkem prchají ovce jako před smrtonosným a co je ještě podivuhodnějšího, příroda vtiskla toto znamení smrti do ovčích jater, na kterých se objevuje přirozeně vzniklá podoba žabího mřínku. Podobně kozy nenávidí pohanku, nad níž neznají ničeho škodlivějšího. Obdobně i mezi zvířaty nenávidí se myši a lasičky; proto sýru, do kterého byl přidán mozek lasičky, myš se nedotkne a stáří jej nekazí.

O vztazích nepřátelských.

Opačně se mají k sobě vztahy nepřátelské, které jsou jakousi nenávistí přírody, takže jakýmsi hněvem, rozhorlením, odporem a protivenstvím věc prchá před svým protějškem a zároveň prchajíc, zapuzuje ji ze svého okruhu. Takový odpor projevuje reveň vůči žloutence, theriak proti jedu, safír proti moru, horečkám a očním chorobám, ametyst vůči opilosti, jaspis vůči krvetoku a škodlivým zjevům, smaragd a cudný beránek proti pohlavní vášni, achát vůči jedům, pivoňka vůči padoucnici, korál proti přeludům, černé žluči a chorobám žaludku, topas proti vášním, jako jsou lakomství, poživačnost a výstřednost v lásce. Podobný vztah existuje mezi mravenci a bezem, křídly netopýra a srdcem dudka, před kterými prchají. Bez zahání i jedovatý hmyz a salamandry; mezi ním a kapustou vládne taková nenávist, že jeden druhého hubí.

magicke rostliny

Réva miluje jilm a mák, oliva pak má ráda stejně myrtu i fíkovník. U zvířat milují se pak kos a drozd, vrána a volavka, páv a holub, hrdlička a papoušek. Proto píše Sapfo Faonovi:

Et variis albae iunguntur saepe columbae,
et niger a viridi turtur amatur ave. K pestrým pávům druží se často ho1ubi a černá hrdlička jest milována od zeleného ptáka.

Dále jsou spřáteleny slávka jedlá a velryba. Takovéto přátelství neexistuje snad jen u živočichů, ale i u jiných věcí, u kovů, kamenů a rostlin. Kočka těší se z poleje, otírá-li se o něj, počne i bez kocoura. Kappadocké klisny vystavují se větru a zbřezí z jeho vanutí a dotyku. Žáby, ropuchy, hadi a veškeří jedovatí plazi milují rostlinu zvanou apium ricus, o které lékaři tvrdí, že požita, působí smrt smíchem. Hadem poraněná želva požírá dobromysl a vyléčí se jím, stejně i čáp, pozřev hady, hledí se touto rostlinou vyléčiti. Má-li lasička bojovati s hadem regulem, požírá routu. Z toho poznáváme, že dobromysl a routa jsou dobrými léky proti jedu. Některým zvířatům jest přírodou vrozena zkušenost a znalost léků Tak ropucha kousnutá nějakým jedovatým zvířetem, vyhledá routu neb šalvěj, tře o ně ránu a tak se zbavuje ničivé síly jedu. Tak se lidé naučili od živočichů mnohým lékům proti nemocem a silám věcí. Vlaštovky prokázaly, že laštovičník uzdravuje zrak, neboť jím léčí oči svých mláďat; ochuraví-li straka, vystele si hnízdo bobkovým listem a tím se uzdraví. Podobně hřivnáči, vrány, koroptve a kosi pročišťují se každoročně bobkovým listem, jímž také havrani ničí jed chameleona; má-li lev horečku, hojí se opičím masem, nažere-li se dudek hroznů tak, že je nemocen, léčí se netíkem. Jeleni nás naučili, že třemdava vytahuje střely, neboť je-li jelen zasažen oštěpem, zbavuje se ho, poživ třemdavy; totéž činí krétské kozy. Laně se před porodem pročišťují rostlinou jakousi, zvanou lomikámen, raněné jedovatým pavoukem, hledí se pozdraviti požíráním raků, což dělají i svině hadem uštknuté; havrani, když cítí, že jsou ranění jedem, vyhledávají jako lék dub, neb dle jiných havraník. Pozře-li slon chameleona, pomáhá si olivou, medvědi, otrávení mandragorou, zachraňují se požíráním mravenců. Husy, kachny a ostatní vodní ptáci léčí se přesličkou, holubi, hrdličky a slepice drnavcem, jeřábi sítinou, pantheři pomáhají si od jedu oměje lidskými výměty, kanci léčí se břečťanem, laně pak artičoky.

Tímto způsobem

přátelství a nepřátelství nebeských těles ovlivňuje i věci jim podřízené na naší zemi. Vlastnost takového přátelství není nic jiného, než jakási určitá příchylnost, kterou chce věc jedna dosíci věci druhé, třeba vzdálené; není-li jí bráněno, přibližuje se k ní, dosáhne-li jí, spočine v ní; před věcí protivnou však prchá a hrozí se jí přiblížiti a v ní spočinouti. Herakleitos, veden touto myšlenkou, praví, že vše vzniká přátelstvím a sporem. Takovouto přitažlivost nalézáme i u bylin i u nerostů; tak magnet přitahuje železo, smaragd bohatství a přízeň, jaspis porod, achát výmluvnost. Stejným způsobem nafta přitahuje oheň, který se na ni vrhá, kdekoliv ji spatří; stejně aproxis přitahuje kořen byliny, jako zdaleka nafta oheň; podobná přitažlivost existuje i mezi palmou mužskou a ženskou; jakmile se jejich větve dotknou, spletou se vzájemným objetím; ženská palma jest neplodnou bez mužské. Mandloň není tak plodnou, je-li osamocená.

Jest však ještě i jiné nepřátelství mezi planetami, a to když mají opačné domy: tak existuje nepřátelství Saturna vůči tělesům vydávajícím světlo, Jupitera vůči Merkurovi, Martovo vůči Venuši. Silnější nepřátelství vládne mezi planetami, jsou-li protivné v exaltaci, jako Saturn a Slunce, Jupiter a Mars, Venuše a Merkur. Nejvíce přátelské jsou však ony, které se shodují svojí povahou, složením, podstatou a mocí, jako Mars se Sluncem, Venuše s Lunou, stejně jako Jupiter s Venuší. Přátelství rovněž nastává, je-li jejich exaltace v domě druhého, jako u Saturna a Venuše, Jupitera a Luny, Marta a Saturna, Slunce a Marta, Venuše s Jupiterem, Luny s Venuší.

Jakým způsobem nutno zkoumati a zkoušeti síly dle jejich nepřátelství a přátelství.

Zbývá nyní, abychom si uvědomili, že mezi všemi věcmi existuje vzájemné přátelství a nepřátelství. Každá věc obsahuje něco strašlivého a děsného, nepřátelského a ničivého, avšak zároveň i něco oblažujícího, utěšeného a posilujícího. Tak je tomu u živlů: oheň odporuje vodě, vzduch pak zemi; jinak však spolu souhlasí. Stejně je tomu tak i na nebi: Saturnu jsou přátelské Merkur, Jupiter, Slunce a Luna, nepřátelské pak Mars a Venuše; Jupiteru jsou přátelské všechny planety kromě Marta; Marta pak všechny mají v nenávisti mimo Venuše; Slunce milují Jupiter a Venuše, nenávidí Mars, Merkur a Luna; Venuši milují všechny mimo Saturna; Merkurovi přátelé jsou Jupiter, Venuše, Saturn, nepřátelé pak Slunce, Luna a Mars; přátelé Luny jsou Jupiter, Venuše, Saturn, nepřátelé Mars a Merkur

Noha želví léčí podagru, a sice noha nohu a ruka ruku, pravá pravou, levá levou, připevníme-li ji k údu. Tak se praví, že neplodné zvíře vyvolává neplodnost, upotřebíme-li zvláště varlat, dělohy anebo moče. Žena prý neotěhotní, požije-li každý měsíc něco moče z mezka neb něčeho v moči té namočeného. Chceme-li tudíž působiti určitou vlastností aneb silou, musíme vždy vybrati takové zvíře neb předmět, které mají oné vlastnosti neb síly nadbytek a použijeme z nich oné části, která touto vlastností neb silou oplývá. Chceme-li nějak vzbuditi lásku, vyhledáme zvíře, které nejvíce miluje; tohoto druhu jsou holubice, vrabci, hrdličky, vlaštovky a konipásek. Z nich použijeme údu neb části, ve kterých nejvíce převládá Venušin pud, jako jsou srdce, varlata, děloha, pohlavní úd, sperma, menstruační krev. To se musí státi v čase, kdy tato zvířata jsou nejvíce zachvácena svojí vášní a spojují se. Tehdy probouzejí a vlévají lásku nejzpůsobileji. Stejně tak k probuzení udatnosti možno použíti srdce, očí neb čelní kosti lva neb kohouta. Tak musíme chápati, praví-li platonik Psellos, že psi, havrani a kohouti přispívají k ostražitosti. Stejně tak slavík, netopýr a sova, z těchto opět nejvíce hlava, srdce a oči. Tím se stává, že když někdo nosí při sobě srdce havrana neb netopýra, nemůže usnouti, dokud jich neodloží. Podobně působí i hlava netopýra, třeba již vysušená, připevní-li se bdícímu na pravé rámě: učiní-li se tak spícímu, nelze prý ho probuditi, dokud se ona věc neodstraní. Stejným způsobem žába a ropucha činí člověka žvastavým a z nich zvláště jazyk a srdce. Položíme-li jazyk žáby vodní na hlavu, způsobíme mluvení ze sna; srdce ropuchy položené na levý prs spící ženy způsobí, že prozradí veškerá svá tajemství. Stejně působí srdce sovy a zaječí sádlo vložené spícímu na prsa. Tímže způsobem přispívají dlouho žijící zvířata k prodloužení života. Ta, která mají mnoho životní síly, mohou přivoditi zotavení a omládnutí našeho těla, což lékaři velmi dobře vědí, jak ukázali kolikráte. Takovou sílu mají zmije a hadi. Je známo, že jeleni omlazují se požíráním hadů, tak Fénix regeneruje se hranicí, kterou si sám upravil. Stejnou sílu má i pelikán; zakope-li se jeho pravá noha do teplého hnoje, vznikne z ní ve třech měsících pelikán. Proto také někteří lékaři připravovali nápoj z čemeřice, zmijí a masa podobných zvířat, kterým slibují navrátiti mládí a mnohdy se jim to také podařilo, jak učinila Medea starci Peliovi. Mnozí věří, že vyssají-li ústy něco medvědí krve z čerstvé rány, dosáhnou mohutné síly tělesné, jíž se vyznačují medvědi: poněvadž toto zvíře patří mezi nejsilnější.

Přináším vám skvělý tip (lépe řečeno bug) na zrychlení prohlížení v operačních systémech Windows 2000. Jedná se o opravu chyby, kdy při standardní konfiguraci systém Windows 2000 prováděl hledání sdílených souborů pro Plánovač úloh. A to se projevilo až 30 sekundovými prodlevami při prohlížení sítě a hledání sdílených souborů, protože Windows se snažili najít i vzdálený počítač obsahující soubory pro Plánovač. Ačkoli je tato oprava původně určena jen pro uživatele touto chybou postižené, i ostatní pocítí výrazné zrychlení při prohlížení jak internetu, tak i samotných Windows, protože systém už nadále nebude hledat naplánované úlohy.

Počne-li některý činitel působiti, nepřiklání se k věci nižší, jak by se snad mohlo zdáti, nýbrž k něčemu sobě rovnému a shodnému, což zřetelně vidíme u zvířat, jejichž vyživovací síla neproměňuje pokrmy v rostliny, nýbrž v maso. Tkví-li ve věcech nějaká vlastnost nebo její nadbytek, jako teplo, zima, odvážnost, strach, smutek, hněv, láska, nenávist neb jiná vášeň či ctnost, ať již je jejich původ přirozený, umělý neb náhodný, ku př. drzost nevěstky, tíhnou silně k podobnému složení a síle a vyvolávají je. Tak tíhne oheň k ohni, voda k vodě, odvážný k odvážnému. Lékařům je známo, že mozek léčí mozek a že plíce uzdravují plíce: tak nemocné oči se vyléčí, pověsíme-li na krk v nebílém plátně zašité žabí oči a sice pravé oko žabí pod pravé a levé oko žabí pod levé. Totéž se praví o očích račích.

Jakým způsobem dlužno hledati a zkoumati síly věcí cestou podobnosti?

Jest jasno, že vlastnosti nepocházející z živelné přírody, ale z nebe, jsou našim smyslům skryté a rozumu skoro neznámé. Rozlévají se z živoucí světové duše prostřednictvím hvězdných paprsků a my nemůžeme jich pozorovati jinak, než na základě zkušeností a domněnky. Kdo chce něco vykonati v tomto oboru, musí pamatovati, že každá věc veškerou svoji přirozeností, jak co do zvláštnosti neboli skryté síly, tak i svým složením neboli silou živelnou, obrací se vždy k věci sobě podobné a ji přitahuje. Také někdy se přikloní i podstatně, jak vidíme při soli: když něco dlouho leží se solí, stává se solí.

V celém Vesmíru nenalezneme věci, která by neměla jiskru jeho síly, nejvíce jí však je obsaženo v oněch věcech, které oplývají tímto duchem, čehož lze dosáhnouti prostřednictvím hvězdných paprsků, pokud jsou věci uschopněny ony paprsky přijímati. Duchem tím jsou vlévány všechny skryté vlastnosti do rostlin, kamenů, kovů a živočichů prostřednictvím slunce, luny, planet a hvězd; hvězdy jsou mocnější než planety. Tento duch může nám ještě více prospěti, jestliže jej dovedeme vyloučiti dokonale z živlů, aneb dovedeme-li použíti aspoň oněch věcí, které jím oplývají. Hmoty, ve kterých není tento duch příliš hluboce pohroužen a upoután, působí mocněji, dokonaleji a také rychleji, neboť obsahuje v sobě veškerou sílu rodivou a plodivou. Proto alchymisté pokoušeli se vyloučiti jej ze zlata a stříbra. Správně vyloučený a vytažený a později spojený s jakýmkoli druhem hmoty, to jest s jakýmkoli kovem, vytvoří ihned zlato nebo stříbro. Já sám znám tuto věc a. několikráte jsem ji viděl; nemohli jsme však vyrobiti více zlata, nežli kolik bylo zlata, ze kterého jsme ducha vyloučili. I když jest tento duch formou vnější a nikoliv vnitřní, nemůže mimo svou sílu nedokonalé těleso změniti v dokonalé; přes to však nepochybuji, že lze toho docíliti jiným postupem.

Domnívají se, že takovým prostředníkem jest světový duch, kterého také označujeme pátou podstatou neboli kvintesencí, poněvadž není složen ze čtyř živlů, nýbrž jakožto pátý je mimo ně a nad nimi. Takový duch, jako prostředník jest nezbytný, mají-li nebeské duše sídliti v hrubých tělech a propůjčovati jim svoje podivuhodné dary. Tvar tohoto ducha ve světovém tělesu jest stejný jako v lidském těle, neboť jako síly naší duše prostřednictvím ducha sdělují se údům, tak proudí síly duše světa prostřednictvím páté podstaty veškerenstvem.