Dle těchto závisí na nich mohutnost věcí, poněvadž jak se domnívají, jenom duše může rozšiřovati okruh své působnosti z hmoty jedné na druhou, jako člověk rozšiřuje rozum věcmi rozumovými a imaginaci obrazotvornými. Tak dlužno vykládati jejich tvrzení, že duše jedné bytosti může z ní vystoupiti a vstoupiti do bytosti druhé, ji očarovati a překážeti její činnosti tak, jako démant zabraňuje magnetu přitahovati železo. Protože je duše prvním hybatelem a jak říkají svobodná a sama sebou pohyblivá, kdežto tělo, neboli hmota, samo sebou je nepohyblivé a od duše naprosto rozdílné, proto praví, že je tu zapotřebí lepšího prostředníka, který by nebyl ani tělem ani duší, ale podstaty podobné tělu i duši, kterým by byla duše s tělem spojena.

O duchu světa a spojitosti skrytých sil.

Demokritos, Orfeus, a mnozí pythagorejci, kteří co nejpečlivěji zkoumali nebeské síly a přirozenost pozemských věcí, pravili, že vše je plno bohů. Toto tvrzení nebylo nijak nerozumné, neboť žádná věc nemá tolik síly, aby bez pomoci boží sama o sobě mohla existovati. Nazývali bohy božské síly ve věcech ukryté; Zoroaster nazývá je božskými vábiteli, Synesius symbolickými půvaby, jiní životem aneb také dušemi.

Síla a zázračná působivost jsou tedy obsaženy v každé bylině a kameni, mocněji však ve hvězdě, ještě více ve vůdčích inteligencích a nejmocněji ovšem v Nejvyšší Příčině, ve které vše vzájemně se sebou souhlasí a vrcholí, oslavuje zároveň svým souzvukem a harmonickým souladem stále onoho Nejvyššího Tvořitele nazpůsob hymny, kterou kdysi v chaldejské peci zpívali oni svatí mládenci:
“Blahořečte Pánu všechna stvoření na zemi a všechna, pohybující se ve vodách, veškeré ptactvo nebes, zvířata i synové lidští.”
Příčina nutných účinků spočívá ve spojitosti všech věcí, v První Příčině a ve vztazích k oněm božím pravzorům a věčným ideám; každá věc zaujímá v archetypu určité místo, kde vznikla a žije; veškerá mohutnost rostlin, kamenů, kovů, zvířat, slov, modliteb a vše co jest, má počátek v Bohu. Bůh působí na nižší světy prostřednictvím inteligencí a nebes; někdy však upouští od těchto prostředníků a jejich služeb a působí bezprostředně sám. Takováto působení se nazývají zázraky, neboť i když prvotní příčiny působí na základě příkazů a pořádku, druhotné - které Platon a jiní nazývají služebnými - pak na základě nutnosti vyvolávají svá působení, přece je někdy Bůh dle své vůle toho zprošťuje a ruší ve svém rozkazu a řádu jejich prostřednictví. A to jsou nejvyšší zázraky Boží. Těmi se stalo, že oheň nespálil mládence v peci chaldejské, proto se zastavilo slunce na jeden den, dle rozkazu Jozuy, proto na žádost Ezechielovu ustoupilo o deset čar neboli hodin, proto nastalo za úplňku zatmění slunce, když Kristus trpěl. Příčiny těchto činností nelze vysvětlit ani rozumem, ani magií, ani sebehlubšími vědami, nýbrž pouze samotným projevením Božím.

Proto akademikové se svým Platonem připisují tyto síly tvůrčím ideám věcí. Avicena odvozuje takové účinky z inteligencí, Hermes z hvězd a Albert ze zvláštních tvarů věcí. I když se zdá, že tito autoři si mezi sebou odporují, žádný z nich, je-li jim správně rozuměno, neodchyluje se od pravdy, poněvadž všechny jejich výroky o těchto silách se většinou shodují. Bůh, jenž jest konec a počátek všech věcí, nejdříve odevzdává pečeť idejí inteligencím jemu sloužícím, které jako věrní vykonavatelé označují věci jim svěřené ideálnou mohutností, zatímco nebe a hvězdy jako nástroje uschopňují hmotu ku přijetí oněch tvarů, které, jak praví Platon v Timaiu, spočívají v božském majestátu a jsou vysílány hvězdami. Dárce tvaru rozděluje je služebným inteligencím, které ustanovil řediteli a strážci svého díla a jim též jest svěřena ona moc ve věcech, jim samým podřízených, takže veškerá síla kamenů, rostlin, kovů a všeho jiného jest udělována těmito řídícími inteligencemi. Tvar a síla prýští nejdříve z idejí, v druhé řadě z vůdčích a řídících inteligencí, posléze z nebeských aspektů a konečně z živlů odpovídajících daným vlivům, kterými jsou uschopňovány. V našem světě projevují se tyto účinky výraznými tvary, na nebi připravenými silami, v inteligencích sprostředkujícím zařízením, v archetypu vzornými ideami a formami, což vše musí souhlasiti mezi sebou, aby byl vyvolán projev určité síly.

Ani Hermes, Bochus, Áron, Orfeus, Theofrastus, Thebit, Zenothemis, Zoroaster, Evax, Dioskorides, žid Isák, Zachariáš babylonský, Albert, Arnold, kteří všichni o těchto věcech psali obsáhlá díla, nenaznačili odkud tyto síly pocházejí. Přece však všichni souhlasí, jak píše Zachariáš Mitridatovi, že v silách kamenů a rostlin je obsažena obrovská síla a lidské osudy. Odkud tyto síly pocházejí nutno hlouběji studovati. Alexander Peripatetik, který usuzuje z vlastností smysly poznatelných se domnívá, že pocházejí z živlů a jejich vlastností; to by mohlo býti správné, kdyby tyto vlastnosti téhož druhu neshodovaly se s účinky různých kamenů, a to jak z hlediska všeobecného, tak i zvláštního.

Existuje ethiopská bylina, o které se praví, že vysušuje močály a kterou lze všechno uzavřené otevříti; o perských králích víme, že dávali svým vyslancům latax, aby všude žili v blahobytu. Existuje spartská aneb skytská rostlina, kterou když okusíme neb jenom v ústech držíme, můžeme vydržeti dvanáct dní o hladu a žízni. Apuleus praví, že byl božstvem poučen o mnohých druzích rostlin a kamenů, kterými lidé mohou si získati věčný život, ale že není dovoleno, aby lidé znali tyto věci, poněvadž napáchají dosti zla i za krátkého života, a že kdyby sobě mohli prodloužiti život, neštítili by se teprve žádného zločinu a neušetřili by ani samých bohů.

Odkud plynou skryté síly věcí.

Každému jest známo, že v magnetu jest obsažena síla, která přitahuje železo, a že diamant svou přítomností tuto sílu ruší. Třeme-li jantar a baladius a oteplíme-li je, přitahují slámu; zapálíme-li azbest nikdy anebo zřídka uhasne, karbunkul svítí v temnotách, orličí kámen položený na břicho zadržuje a dospodu položený urychluje porod, jaspis zastavuje krev, štítonoš zastavuje lodi, reveň zahání choleru a žloutenku, spálená játra chameleona vyvolávají bouři a déšť, heliotrop oslňuje oči a nositele činí neviditelným, kámen ostrovid uzdravuje očarované oči, dým z dvérážky přivolává veškerá zvířata, sinochid vyvolává stíny zemřelých, anachid vyvolává vidění, spíme-li na něm.

vznik sil

Tímto způsobem v přírodě projevují se často zázračné děje, vzniklé vyššími pohyby; tak také vznikají rozmanité síly nejen přírodní, ale i uměle vyvolané, zvláště tehdy, když je podporuje duše operatéra. Proto praví Avicenna:
“Cokoliv se děje dole, muselo již napřed existovati v pohybech hvězd a světů.”
Tak projevuje se ve všech věcech rozličný účinek, sklon a ráz zapřičiněný nejen růzností hmoty, jak se mnozí domnívají, ale rozmanitým vlivem a různým tvarem. Bůh, první příčina všeho, rozděluje stupně takových vlastností. Bůh, který jest nezměnitelný, každému je uděluje dle své vůle, za spolupráce druhých příčin, andělských a nebeských, které uschopňují tělesnou hmotu a jí podřízené věci. Prostřednictvím světové duše plynou z Boha veškeré síly zvláštním působením nebeských idejí a tvarů, jimi vládnoucích inteligencí a harmonickou součinností hvězdných aspektů a souběžných paprsků.

Kterak do rozličných jedinců, ale téhož druhu, proudí rozličné síly.

Ve většině jednotlivin jsou obsaženy zvláštní dary stejně podivuhodné jako v druzích, závislé na nebeské ideji a postavení hvězd. Každý jedinec, rodící se pod horoskopem jej ovlivňujícím a za určité nebeské konstelace, obdrží mimo bytí i mohutnost působiti a trpěti, kteroužto mohutnost udělují mu nebeská tělesa a také poddajnost, kterou se hmota stvořených věcí podřizuje světové duši a která jest stejná jako poslušnost našeho těla naší duše. Cítíme v sobě to, co vnímáme jakýmkoli tvarem. Na naše tělo působí pocity příjemné, děsivé i prchavé; stejně tak jest tomu u nebeských duší, které rozmanitě vnímají; hmota pod tímto vlivem jest stejně poslušna.

čeho jest si vědom Virgil, když zpívá:

Igneus est illis vigor et coelestis origo
seminibus, quantum non noxia corpora tardant. Tato semena mají ohnivou sílu a nebeský původ, pokud jim nebrání škodlivá tělesa.

Proto ony věci, do nichž idea hmoty se méně pohroužila, to jest takové, které přijímají více podobu věcí netělesných, mají mocnější síly ve své činnosti a jejich moc jest totožná s působením idejí netělesných. Z této věci poznáváme, že postavení a podoba nebeských těles jest příčinou každé hybné síly, která jest obsažena v pozemských druzích věcí.

Nejsou tedy ideje jenom příčinami bytostí jednoho druhu, ale jsou také i příčinami každé vlastnosti jeho. Proto učí mnozí filosofové, že určitými silami, pevně tkvícími a nikoliv náhodnými, nýbrž působivými, mocnými, neomylnými a nutnými, uvedou se v činnost a do pohybu přírodní síly věcí, jež jsou účinky idejí a jsou neklamné, nejsou-li ovšem nečisté a nestejné pokud se týče hmoty; proto zdá se nám, že věci jednoho a téhož druhu jsou více nebo méně působivé podle čistoty neb nesprávného smíšení hmoty. Všechny vlivy mohou býti brzděny mísením a nevhodností hmoty. Platonikové užívali proto přísloví:
“Nebeské síly vlévají se do hmoty dle její hodnoty”.