O některých úkonech podivuhodně působících.

Také jisté úkony a jistá jednání mají prý jakousi přirozenou sílu, a proto je věřeno, že tím neb oním způsobem lze vyléčiti i přivoditi různé nemoce. Tak se prý vyléčí čtyřdenní horečka, když přivážeme živému úhoři na krk odřezky nehtů nemocného, zašité v bílém plátně a úhoře pustíme opět do vody. Plinius praví, že když smísíme odřezky nehtů z rukou a nohou churavého s voskem a říkáme při tom, že hledáme lék proti horečce, ať již jednodenní, třídenní neb čtyřdenní, načež připevníme směs na cizí dveře před východem slunce, horečky tyto budou vyléčeny. Stejně tak i vyléčíme jiné choroby, když vložíme odřezky nehtů do mraveniště a schytáme ony mravence, kteří se na nehty vrhli a přivážeme je nemocnému na krk. Také je dobře, hodíme-li za sebe kusem dřeva bleskem zasaženého. Hodlajíce vyléčiti čtyřdenní horečku, omotávali mnozí hřeb z nějakého kříže vlnou a zavěšovali jej na krk; když pak horečka ustala, skryli hřeb ve sluji, kam sluneční paprsky nevnikají. Vole a otoky ušních žláz se vyléčí dotekem ruky předčasně zemřelého člověka. Těžké porody urychlíme, hodíme-li přes lůžko, na němž odpočívá těhotná žena, kámen nebo střelu, kterou byly zabity tři živoucí bytosti po sobě; člověk, divoký kanec a medvědice. Téhož výsledku docílíme prý oštěpem vytrženým z lidského těla, oštěp však nesmí se dotknouti země.

Tak zapaluje

se pouhými zrakovými paprsky ta nejprudší láska, a to často jenom jedním pohledem náhle pronikajícím jako šíp celé tělo. Láskou nakažený duch a krev takto poraněného obracejí se po té proti milujícímu čaroději, jako duch pomsty a krev zavražděného padá na vraha. Proto Lucretius píše o takových kouzlech lásky:

Idque petit corpus mens unde est saucia amore,
namque omnes plerumque cadunt in vulnus et il‘am
emicat in partem sanguis quaque laedimur ictu:
et si cominus est, hostem ruber occupat humor. Tohoto těla žádá si mysl zraněná láskou, neboť všichni padáme touto ranou a kterou část zasáhne úder, tam tryskne krev a je-li nepřítel nablízku, tu stihne ho rudá šťáva.

Tedy tak veliká je moc očarování, zvláště napomáhají-li vášnivé vůli výrony očí. Proto používají čarodějové rozmanitých mastí a jiných prostředků, aby tak neb onak zladili a posílili ducha. Aby lásku vzbudili, používají očních mastí, připravených z látek Venušiných, například hippomanu, holubí neb vrabčí krve a podobně. K nahnání strachu používají mastí připravených z látek Martických, jakými jsou oči vlka nebo hyeny a podobně. Chtějí-li přivoditi neštěstí aneb choroby, používají látek Saturnských a tak dále.

O fascinaci a jejím způsobu.

Očarování je upoutání vycházející z ducha čarodějova, které pronikajíc očima očarovaného, dochází až k jeho srdci. Nástrojem očarování je duch, to jest jakýsi čistý, jasný a jemný, ze srdečního tepla a čistší krve vytvořený výpar, očima stále vyzařující podobné paprsky. Vyslané paprsky berou sebou tento fluidický výpar, tento pak krev, jak patrno u krvavých a červených očí, ze kterých paprsek vyslaný do očí druhého bere sebou zároveň i fluidum zkažené krve a nakazuje podobně toho, jehož zastihne. Otevřené oko, živě na někoho upřené, vrhá paprsky, vodiče to ducha, podle jejich ostrosti do očí člověka a duch hnaný vůli čarodějovou zasahuje oči očarovaného, vniká do nich, usazuje se v srdci, kaze takto jako cizí duch ducha postiženého. Proto praví Apuleius: “Tvoje oči pronikly mými až do nejvnitřnějšího srdce mého, budíce v mé hrudi nejprudší žár.” Lidé se nejvíce okouzlují, když za stálého pohlížení na sebe obracejí zrak proti zraku, když lpí oko na oku a jeden paprsek se pojí s druhým. Tu dochází k nejmocnějšímu očarování.

Barva červená

poukazuje na krev, barva ohnivá neboli planoucí a palčivá shoduje se však se žlučí, která pro svou jemnost a možnost mísení se s ostatními šťavami může vyvolati rozmanité barvy. Smísí-li se s krví, která pak ve směsi převládá, vzniká barva červená; převládá-li ve směsi žluč, vzniká barva začervenalá; je-li šťáv stejně, objeví se barva žlutavě červená; je-li žluč spálena s krví, tvoří se barva šedá; barva červená, převládá-li krev, a barva červenavá, převládá-li žluč; je-li tato spojena s melancholickou vlhkostí, tvoří se barva černá, spojí-li se však stejně s přirozeností melancholickou i flegmatickou, povstává barva šedá. Převládá-li flegma, je výslednicí barva podobná výkalům, převládá-li přirozenost melancholická, vzniká barva šedozelená; je-li žluč jenom s flegmou, a to stejným dílem sloučena, resultuje se barva citronová; převládá-li jedno nebo druhé, vzniká barva bílá nebo bělavá. Všechny barvy jsou mocnější, jsou-li na hedvábí aneb na kovech, nebo na látkách průhledných, na drahokamech a na hmotách podobných nebeským, zejména však na živoucích bytostech.

Barvy

Barvy zlatá, šafránově žlutá, purpurová a světlá se Sluncem; barvy krásně bílá, pestrá, zelená, červenavá, poněkud šafránově žlutá aneb purpurová s Venuší, Merkurem a Měsícem. Z nebeských domů shodují se domy prvý a sedmý s barvou bílou, druhý a dvanáctý se zelenou, třetí a jedenáctý se šafránovu žlutí, čtvrtí a desátý s červení, pátý a devátý s medovou žlutí, šestý a osmý s černí. Též živly mají svoje barvy, podle nichž určují lékaři složení a zvláštní znaky povahy. Barva zemitá, vzešlá z chladna a sucha, jest tmavohnědá a černá a poukazuje na černou žluč a povahu Saturnskou. Barva modravá, přecházející do běli poukazuje na hlen, neboť chladno činí vlhké bílým a suché černým.

O mnoha podobných světlech

a lampách vyprávějí Hermes, Platon, Chyramides a z pozdějších Albert ve zvláštním pojednání. I barvy jsou jakási světla, která smíšená s hmotami, snaží se vystaviti je účinkům hvězd a nebeských těles s nimi souhlasných. V následujícím chceme pojednati o barvách světel planetárních a o tom, kterak podle toho nutno posuzovati povahy stálic, o nichž se tu zmíníme. Teď ale chceme ukázati, které barvy nižších hmot a smíšených těles se shodují s planetami. Všechny černé, zemité, olověně šedé a tmavohnědé barvy se shodují se Saturnem; safírové, blankytné, zelenavé, šarlatové, poněkud tmavé, zlatové a stříbrem prostoupené barvy náležejí Jupiterovi; barvy červená, ohnivá, planoucí, fialová, purpurová, krvavá a železitá shodují se s Martem.

Totéž

lze prý vyvolati i s jinými plody. Smícháme-li zeměžluč s medem a krví dudkovou a směs tu zapálíme, zdají se přítomní býti většími než obyčejně. Zapálíme-li tuto směs v noci ve volné přírodě, zdá se nám, že hvězdy pohybují se jedna ke druhé. Inkoust připravený ze sepie má takovou vlastnost, že nalit do lampy vyvolává zjevy mouřenínů. Zapálíme-li svíčku zhotovenou z určitých látek Saturnových a zhasneme-li ji v ústech právě zemřelého člověka, vzbuzuje pokaždé když je zapálena největší smutek a bázeň v přítomných.

svítilny

Lze také připraviti určité svítilny, pochodně, svíčky a podobné z určitých hmot a tekutin, zvolených a sestavených se zřetelem ku hvězdným vlivům. Když je zapálíme, hoří samy, působí zázračně a nebesky, nad čímž lidé žasnou. Tak například Plinius vypráví podle Anaxilaa, že kobylí jed, vzešlý z páření, byv zapálen, vykouzluje před očima koňské hlavy. Podobně je tomu i s jedem oslím. Zapálíme-li vosk smíšený s komáry, vidíme ve vzduchu komáry a hadí kůže zapálená v lampě vyvolává okolo fantomy hadů. Přivážeme-li na révu za květu láhev s olejem a ponecháme-li ji tam až do uzrání hroznů a pak olej v lampě zapálíme, objeví se prý obrazy hroznů.

Zde stává se viditelnou jasností,

rozšiřujíc se střídavě na těla průhledná jako barva a zářivá krása a na těla temná, ve kterých je jakousi blahodárnou a tvůrčí silou. Tak proniká až ke středu země, kde se paprsky jeho stlačují, přecházejíce v temný, mučivý žár. Všechno pociťuje sílu světla podle své schopnosti, vše spojuje se navzájem jeho oživujícím teplem, světlo proudí všemi bytostmi, řídíc ve všem vlastnosti a síly. Proto magové zakazují stavěti se do stínu nemocných, aneb odkrývati jejich moč za světla slunečního nebo měsíčního, poněvadž pronikající světelné paprsky nesoucí škodlivé vlastnosti zhoršují náhle zdravotní stav nemocného a mohou i jiného takovou zhoubnou vlastností nakaziti. Proto i čarodějové snaží se očarovaného pokrýti svým stínem. Podobně hyeny umlčí psy, dotknuvše se jich svým stínem.

O světlech a barvách,

pochodních a svítilnách a jak jsou barvy podřízeny hvězdám, domům a živlům.

Do veškerenstva bylo nejdříve vlito duchem božským světlo, velmi tvárná a jednoduchá kvalita, dílo a obraz rozumu. Avšak v Bohu Otci samém jako Otci světla je utajeno světlo prvotní a pravé, v Synu třpytivý, bohatě vyzařující lesk a konečně v Duchu svatém je skryt zářivý oheň, prostupující veškeren rozum a dle Dionysia i rozum serafínů. Na anděly vylito je světlo zářící rozumem a radostí, pronikající všechnu mysl rozličně dle povahy přijímající inteligence. Pak sestupuje světlo do těles nebeských, kde se stává plností života, působivým množením a viditelným jasem. Avšak v ohni je jaksi přirozeným životem nebesy propůjčeným. U člověka se shodují se světlem rozum a poznávání božských věcí a vůbec síly duchovní, které jsou rozličné dle složení těla, jak se domnívají peripatetikové, aneb, což je správnější, podle vůle rozdělující příčiny, která uděluje jednotlivci, co sama chce. Pak přechází světlo k fantasii, docházejíc konečně ke smyslům a hlavně ke zraku.

S Merkurem se shodují dílny, školy, obchody, tržiště a podobně, s Lunou samoty, lesy, skály a veliké balvany, hory, křoviny, prameny, vody, řeky, moře, břehy, lodi, veřejné cesty, sýpky a podobně. Luna bývá nazývána také lesní poutnicí. Proto s ohledem na planetární rozdělení míst všichni chtějící probuditi lásku, zakopávají neb uschovávají nástroje svého umění, jako jsou prsteny, obrazy, zrcadla a jiné, na určitou dobu v nevěstincích, aby nasákly jaksi vlastnostmi lásky, což se podle jejich názoru děje právě tak, jako na příklad na místech smrdutých ležící předměty budou zaváněti, nebo jsou-li uloženy mezi kořením, nabudou opět kořenné a příjemné vůně.
Sem patří i světové strany. Chce-li někdo nasbírati bylinu Saturnovu, Martovu neb Jupiterovu, musí se obrátiti k východu aneb k jihu proto, poněvadž tyto planety stojí obyčejně východně od slunce a pak jejich domy, totiž Vodnář, Štír a Střelec jsou domy jižní; stejně tak Kozorožec a Ryby. Chce-li si někdo opatřiti hmoty Venušiny, Merkurovy nebo Lunární, jest mu hleděti k západu, poněvadž řečené planety stojí rády na západě, aneb k severu, poněvadž jejich hlavní domy Býk, Blíženci, Rak a Panna jsou znameními severními. Při operaci sluneční dlužno hleděti k východu nebo k jihu aneb nejlépe k samotnému Slunci a jeho světlu.

Planetárně

se shodují se Saturnem všechna místa smrdutá, temná, podzemní, smutná, v nichž nalézají se mrtvoly, jako hřbitovy a hroby, bydliště lidmi opuštěná a stářím rozpadlá, místa tmavá a hrozná, osamělé jeskyně, propasti a prohlubiny, rybníky, kaluže, bahniska a pod. Jupiteru náležejí všechna vyvolená místa, jako shromaždiště nejvyšších úředníků, tribunály, učeliště, akademie, školy a všechna místa ozdobená, čistá a vůněmi naplněná. Martu odpovídají všechna místa ohnivá a zakrvácená, jako pece, pekárny, jatky, kříže, šibenice, bojiště, mučírny a pod. Slunci příslušejí místa jasná a veselá, jako paláce králů a knížat, jeviště, divadla, trůny a vše, co je královské a nádherné. Venuši jsou zasvěceny rozkošné prameny, zelené louky, kvetoucí zahrady, ozdobená lůžka, nevěstince a dle Orfea všechno modravé, pobřeží a lázně a vše ženské.

O silách míst a kterým hvězdám určitá místa odpovídají.

Také místa mají podivuhodnou moc, a to buď prostřednictvím hmot, z nichž jsou složeny, anebo následkem hvězdných vlivů či jinak. Tak praví Plinius, že když někdo uslyší na nějakém místě poprvé kukati kukačku a vyhloubí-li tam dobře šlépěj své pravé nohy, tu na místech, která jsou posypána hlínou z oné jamky nevznikají mšice. Včely donutíme k návratu do úlu, posypeme-li je prachem z místa, kudy se plazil had. Posypeme-li tělo prachem, ve kterém se vyválel mezek, zmírníme žár lásky. Zavážeme-li do kusu černé lněné látky prach, ve kterém se popelil jestřáb, vyléčíme čtvrtodenní zimnici. Kamének z vlaštovčího hnízda léčí okamžitě člověka stiženého padoucnicí a je-li nošen zvláště s krví neb srdcem vlašťovky - ochraňuje před touto nemocí. Přejde-li někdo, komu bylo puštěno žilou na lačný žaludek místo, kde byl někdo stižen záchvatem padoucnice, onemocní touto nemocí. Plinius praví, že epileptik se uzdraví, je-li do místa, kde ho stihl prvý záchvat, zaražen hřebík. Je-li do šatu zašita červenou nití bylina rostoucí na hlavě sochy, mizí bolest hlavy. Každá rostlina, utrhnutá potajmu před východem slunce na břehu potoka neb řeky, vyléčí třídenní horečku, je-li připevněna na levé rameno. Nemocný však nesmí tušiti, oč jde.

O prstenech a jich zhotovování.

Také prsteny, které se ve starověku těšily značné oblibě, propůjčují nositeli, jsou-li zhotoveny ve vhodné době, svoje síly, činíce ho veselým nebo smutným, něžným nebo hrubým, odvážným nebo bázlivým, roztomilým nebo protivným. Ochraňují nás před chorobami, jedy, nepřáteli, zlými duchy a všelijakými jinými škodlivinami, aneb je také přivolávají. Výroba takovýchto prstenů je následující: V době ascendentu vhodné hvězdy na horizontu a za konjunkce neb jiného příznivého aspektu této hvězdy s lunou, zhotovíme prsten z kovu s hvězdou shodného a zasadíme do něho planetární kámen, podloživše dříve pod něj vhodnou planetární bylinku aneb kořínky. Nesmí se ovšem zapomenouti na vrytí obrazců, jmen a charakteru a na kuřidla. O tom pojednáme ještě na jiném místě, kde prostudujeme obrazy a charaktery. U Filostrata čteme, že Jarchas, jeden z nejproslulejších indických filosofů, zhotovil podle těchto pravidel sedm prstenů, označiv je silami a jmény sedmi planet a daroval je Apolloniovi, který každého dne nosil prsten onomu dnu odpovídající a dožil se takto 130 let, aniž pozbyl mladistvé svěžesti. U Josefa čteme, že prý i Mojžíš, zákonodárce a vůdce Hebreů, zhotovoval prsteny lásky a zapomenutí, naučiv se v Egyptě magii. Podle Aristotela připisovali Kyreňané prstenu Battovu schopnost získávati vděčnost a pocty. Dále čteme, že nějaký filosof, jménem Eudemos, zhotovoval prsteny proti hadímu uštknutí, kouzlům a zlým duchům; totéž vypravuje Josef o Šalamounovi. Platon píše, že Gyges, král lydský, měl neobyčejně mocný a zázračný prsten; otočil-li prstenem, aby kámen byl obrácen ku dlani, stával se neviditelným, kdežto on sám viděl vše. Pomocí tohoto prstenu zneuctil královnu, zavraždil krále, svého pána a odstranil všechny, o nichž se domníval, že mu stojí v cestě. Při jeho zločinném konání nemohl ho nikdo zpozorovat, a tak se stal nakonec pomocí tohoto prstenu i králem Lydie.

O připevňování a zavěšování fyzických věcí.

Poněvadž světová duše oplozuje svou silou veškeré hmoty, ať již přírodou zplozené či uměle vytvořené, tím, že do nich vlévá nebeské vlastnosti, čímž je uschopňuje k podivuhodnému působení, propůjčují nám hmoty své síly nejen v kuřidlech, mastech, nápojích a podobně, ale i tehdy, když je vhodně zabalené přivážeme na tělo nebo pověsíme na krk, podložíme-li je pod sebe, aneb když se jich třeba sebejemněji dotýkáme. Výše řečeným přivázáním, zavěšením, zavinutím, podložením a dotekem přemění se tělesné i duševní stavy v chorobu nebo ve zdraví, v odvahu nebo v bázeň, ve smutek nebo v radost atd. Jsou hmoty, jež svoje nositele činí laskavými nebo obávanými, příjemnými či odpornými, ctěnými a milovanými nebo nenáviděnými a protivnými. Náklonnosti takové vlévají se stejně, jako při roubování stromů, kde životní síla kmene se přivádí do větvičky připojené k němu pouhým obvazem. Něco podobného spatřujeme i u palmy samičí, která se sklání svými větvemi k palmě samčí. Zahradníci, pozorujíce toto, spojují tudíž obě palmy provazy, načež palma samičí se ihned vzpřímí, jako by se jí už dostalo síly palmy samčí prostřednictvím provazů. Stejně dotkneme-li se rejnoka elektrického třeba sebedelším prutem, pozorujeme, že nám ruka strne. Dotkne-li se kdo rukou či hůlkou nemocného mořského zajíce, omdlí. Podobně zaženeme všechna kouzla, připevníme-li měděným hřebíkem na dveře mořskou hvězdici a liščí krev. Muži nelze obcovati se ženou, která nosí jehlu, zabalenou do látky upotřebené při pohřbu, když byla před tím vložena do hnoje a obalena hlínou z hrobu. Příklady, které jsem uvedl, dokazují, že lze si přivlastniti určité síly jistých hmot již pouhým přivázáním či zavěšením, stejně jako i jednoduchým třebas nití prostředkovaným stykem. Nutno jen znáti správně způsob zavěšení či přivázání, to jest, vše musí býti provedeno za určitých konstelací, odpovídajících magické operaci. Pak dlužno použíti nití kovových neb hedvábných či z vlasů nebo šlach určitých zvířat zhotovených a vše zabaliti do rostlinných listů nebo zvířecí kůže, určitých látek atd. Vše musí spolu harmonovati. Chceme-li si kupříkladu získati sluneční síly nějaké hmoty, nutno ji zabaliti do vavřínových listů nebo do lví kůže a zavěsiti ji na krk zlatou neb šafránově zlatou nití v době, kdy slunce vládne nebem, neboť jenom tak můžeme si přivlastniti sluneční sílu oné látky. Přejeme-li si dosáhnouti síly saturnské nějaké hmoty, nutno ji zabaliti v době Saturnovy dominace do oslí kůže aneb do kusu rubáše - zvláště chceme-li vyvolati zármutek - a zavěsiti na černou nit. Podobně pracujeme i s jinými látkami tohoto druhu.

Ale zrak nad ostatní smysly čistší a citlivější, vtiskující nám obrazy předmětu ostřeji a hlouběji, shoduje se s naším duchem daleko více než ostatní smysly, což plyne ze snů, které nám poskytují více dojmů zrakových nežli sluchových a jiných. Pozměňují-li masti oční smysl zraku, působí tento velmi snadno na fantasii, která jsouc naplněna rozličnými postavami a tvary, vysílá je prostřednictvím zmíněného ku vnějšímu smyslu zrakovému, čímž vzniká představa takových duchů postav a tvarů, jako kdyby jejich představa vycházela z vnějších předmětů samých, takže se domníváme viděti hrůzné obrazy, démony a pod. Existují oční masti, které uschopňují vnímati démonické stíny ve vzduchu a já sám umím takovou masť připraviti z lidské žluči, z očí černého kocoura a ještě z několika jiných látek. Podobnou mast možno připraviti z krve dudčí, netopýří a kozlí. V ocelovém zrcadle, potřeném šťávou z černobýlu a vhodně nakouřeném, jest možno viděti citované duchy. Existují i kuřidla způsobující, že spící osoby mluví, chodí a jednají jako za bdění a dokonce provádějí i takové věci, jichž bdící lidé nejsou s to, aneb jichž by se ani neodvážili vykonati. Pomocí jistých látek vnímáme příšerné i příjemné tóny nikde neexistující a podobně. Proto šílenci a melancholikové se domnívali viděti postavy a slyšeti tóny, které mimo ně neexistují, nýbrž bytují pouze v jejich fantasii. Proto se obávají, čeho není třeba se báti, podivně a neodůvodněně jsou podezřívaví, prchají, aniž by je kdo pronásledoval, zlobí se a hádají se, aniž by byl kdo přítomen, což jsou jevy, které možno vyvolati - jak později blíže objasníme - magicky, a to kuřidly, mastmi, nápoji, kouzelnými jedy, svítilnami a světly, zrcadly, obrazy, zaklínáními a formulemi, tóny a hudbou na strunách vyrobených z určitých harmonizujících zvířat, dále rozmanitými obyčeji, zařízeními, obrazy, bohoslužbami a jinými pracemi. Podobným uměním nevyvolávají se toliko vášně, zjevy a představy, nýbrž pozměňují a rozličně přepodobňují se věci i lidé sami, jako vypravují básníci o Proteovi, Periklimenovi, Acheloovi a Metře, dceři Erisichthonově. Tak proměnila Kirké druhy Odysseovy a v chrámu lykaiského Dia byli kdysi proměňováni lidé po požití vnitřností z obětních zvířat ve vlky, což potkalo podle Plinia jistého Demarcha. Také Augustin vypravuje, že za svého pobytu v Italii slyšel o několika ženách, jež podávaly pocestným v sýru kouzelný jed, jímž je proměňovaly v tažná zvířata a když prý jim tato vykonala žádanou práci, proměňovaly je opět v lidi. Přihodilo se to prý jistému Praestantiovi. Také v Písmu svatém čteme, že čarodějové faraonů proměňovali hole v hady, vodu v krev a podobné.

O mastech a filtrech vzbuzujících lásku a jejich moci.

Masti obsahující síly věcí přírodních a nebeských mají také přiměřený vztah k našemu duchu, kterého mohou rozmanitým způsobem posilovati, pozměňovati a proměňovati. Mohou i přenášeti jeho vlastní schopnosti, takže nepůsobí pouze na vlastní tělo, ale i na tělo svého bližního, jemuž může sděliti vlastnost podobnou paprsky zrakovými, očarováním či dotknutím. Protože náš duch jest jemný, čistý, průhledný, éterický a mastný výdechem krve, jest možno, aby s ním harmonovaly ku př. masti na oči, připravené z podobných výparů, ježto pro podobnost své podstaty jsou přitažlivější, takže mohou i ducha přetvořiti. Podobné síly mají i jiné masti a šťávy. Proto často i pouhým dotknutím můžeme přivoditi choroby, kouzla a lásku, zvláštními hmotami, kterými potřeme ruce nebo šaty. Podobně probouzejí lásku políbení, jsou-li držány v ústech určité látky, jak čteme u Vergilia, u něhož Venuše prosí Kupida tímto způsobem:

Ut cum gremio accipiet laetissima Dido
regalos inter mensas, laticemque Lycum,
et dabit amplexus, atque oscula dulcia figet,
occultum inspires ignem, fallasque veneco. Když přijme tebe velešťastná Dido ve svém lůně na královském kvasu při dobrém víně, až vřele tě obejme a vtiskne ti sladká políbení, vdechni jí omamný jed a tajemný žár.

Složení některých kuřidel přizpůsobených planetám.

Sluneční kuřidlo se připravuje ze šafránu, ambry, pižma, aloového dřeva, ladelu, bobuli vavřínu, koření hřebíčku, myrrhy a kadidla. Hmoty se rozmělní a smísí v určitém poměru, aby vůně směsi byla co nejpříjemnější. Po té prášek smísíme s orlím mozkem aneb s krví bílého kohouta a z takto připraveného těsta naděláme pilulek neb pastilek. Kuřidlo měsíční se připraví z hlavy vysušené žáby, z očí býka, semen bílého máku, kadidla a kafru, k němuž přidáme něco menstruační nebo husí krve. Kuřidlo Saturnovo složíme ze semen černého máku a blínu, z kořenů mandragory, z magnetovce, myrrhy, kocouřího mozku aneb netopýří krve. Ku přípravě Jupiterova použijeme jasanových semen, aloového dřeva, storaxu, pryskyřice benzoové, lapisu lazuli a vrcholků pavích pér a vše smísíme s krví čapí nebo vlašťovčí, aneb s jelením mozkem. Kuřidlo Martovo připravíme z pryšce, bdellia, amoniaku, z kořenů obou druhů čemeřic, z magnetovce, trochy síry, havraního mozku, lidské krve a krve z černého kocoura. Kuřidlo Venušino se skládá z pižma, ambry, aloového dřeva, červených růží, červených korálů, vrabčího mozku a holubí krve. Kuřidlo Merkurovo připravíme z mastixu, kadidla, koření hřebíčku, mochny lezavé, achátu, liščího aneb lasičího mozku a stračí krve. Ku přípravě kuřidla Saturnova se hodí mimo to všechny libovonné kořeny, jako kořen římské šalvěje a rozmariny, k přípravě kuřidla Jupiterova všechny libovonné plody, jako muškátový oříšek a hřebíčky, ku přípravě kuřidla Martova všechna vonná dřeva, jako santálové, cypřišové, živičníkové a aloové, ku přípravě kuřidla slunečního všechny pryskyřice, jako kadidlo, mastix, benzoe, storax, ladanum, ambra a pižmo. Ku přípravě kuřidla Venušina květiny jako růže, fialky, šafrán a podobně, ku přípravě kuřidla Merkurova všechny kůry a plodové skořápky, jako skořice, kůra kassiová, muškátový květ, kůra citronová, vavřínové bobule a všechna vonná semena a konečně ku přípravě kuřidla měsíčního hodí se listy všech rostlin, hlavně pak listí indické, myrtové a vavřínové. Mimo to je v magii pravidlem, že nutno v každém dobrém díle, v díle lásky, blahovůle a podobně, použíti kuřidel dobrých, vonných a drahých, v díle pak zlém, v díle hněvu, nenávisti, neštěstí a podobně pak kuřidel smrdutých a méněcenných. Rovněž i dvanáctero znamení zvířetníku má svoje zvláštní kuřidla: Skopec myrrhu, Býk římskou šalvěj, Blíženci mastix, Rak kafr, Lev kadidlo, Panna santálové dřevo, Váhy galbanum, Štír moračinu, Střelec aloové dřevo, Kozoroh asant, Vodnář pryšec a Ryby tymián. Velmi účinné kuřidlo popisuje Hermes. Je složeno ze sedmi livobonných planetárních látek, ze Saturnovy římské šalvěje, Jupiterova muškátového oříšku, Martova aloového dřeva; Slunečního mastixu, Venušina šafránu, Merkurovy skořice a Měsíční myrty.

konjunkce

Tak zakopeme-li za konjunkce měsíce se sluncem na dolním nebi zlato nebo stříbro anebo jinou drahocennou věc a okouříme-li ono místo směsí koriandru, šafránu, blínu, miříku a černého máku, každé byliny stejné množství, kteroužto směs dříve rozetřeme a navlhčíme ji šťavou z bolehlavu, nebude moci nikdo ukryté věci nalézti neb vzíti, neboť budou ji stále střežiti démoni. Kdyby se však přece někdo pokusil z uschovaného něco uzmouti, se špatnou by se potázal, neboť by zešílel. Hermes praví, že vorvaň je nejlepším kuřidlem k přilákání démonů. Připravíme-li sobě kuřidlo z vorvaně, aloového dřeva, římské šalvěje, pižma, šafránu a tymiánu a směs tu ovlhčíme krví z dudka, můžeme jím velmi snadno přivábiti duchy vzdušné. Vykuřujeme-li tímto kuřidlem na hrobech, shromažďují se mánové a stíny zemřelých. Konáme-li operaci sluneční, vykuřujeme předměty slunečními, při pracech měsíčních opět předměty měsíčními a pod.
A jako vládne sympatie mezi hvězdami a duchy, tak vládne i mezi kuřidly. Tak jsou si kupříkladu antipatickými aloové dřevo a síra, kadidlo a rtuť. Duchové přivábeni dřevem aloovým odcházejí, zapálíme-li síru. Proklos vypravuje o jednom duchu, jenž se zjevoval obyčejně v podobě lva, že ihned zmizel, byl-li mu ukázán kohout, neboť kohout je lvu protivný. Tento příklad platí však i pro jiné podobné případy.

Pálením chrupavky

z nejhořejších částí jeleního hrtanu přitahují se hadi, pálením jelením parohů se zahánějí; téhož výsledku docílíme pálením pavích per. Pálíme-li oslí plíce, zaháníme všecko jedovaté. Dým z páleného koňského anebo mezčího kopyta vypuzuje myši. Zápach z páleného levého kopyta odhání komáry. Vykouříme-li dům anebo jiné místo směsí ze žluči sepie, tymiánu, růží, aloového dřeva a vylejeme-li po té na místo to trochu mořské vody anebo krve, zdá se nám, že je dům anebo ono místo plné vody. Hodíme-li tam ale něco zorané země, máme dojem, jakoby se chvěla země. Dlužno uznati, že podobné výpary zasahují tělo a dlouhou dobu působí právě tak, jako může nakaziti nakažlivý nebo jedovatý výpar morový, udržující se ve zdech domu i po dvě léta, jeho obyvatele, anebo jako v šatě ukrytý jed morový anebo vyrážkový může nakaziti ještě po dlouhé době toho, kdo šaty nosí. Proto k výrobě obrazů, prstenů a podobných magických nástrojů, jakož i při hledání pokladů používá se určitých kuřidel, jimž připisuje Porfyrius značný účinek.

Téhož výsledku

také docílíme, když spálíme hlavu a chřtán tohoto zvířete s dubovým dřívím. Za příznivých hvězdných vlivů lze připraviti kuřidla, vyvolávající okamžité zjevy duchů ve vzduchu i jinde. Tak pálíme-li koriandr a miřík anebo blín s bolehlavem, shromáždí se prý okamžitě démoni, proto také tyto rostliny se zovou duchovými. Podobně vyvoláme démony a zvláštní postavy kuřidlem z kořenů orobince a šťávy z bolehlavu, blínu, tisu, barbassy, santálového dřeva a černého máku, a přičiníme-li k těmto součástím miříku, zapudíme odevšad duchy a jejich zjevy. Zlé duchy a škodlivá strašidla zahání též kuřidlo připravené z divokého poleje, pivoňky, máty a palmy Kristovy. Určitá kuřidla vábí nebo zapuzují zvířata; tak Plinius vypravuje, že dým z dvérážky vábí veškerá zvířata.

O kuřidlech, jejich druzích a moci.

Určitými kuřidly, dle hvězd sestavenými, lze velmi mnoho vykonati, neboť silně povzbuzují vzduch i ducha k přijetí nebeských darů pod hvězdnými paprsky. Náš duch se totiž takovými výpary velmi mění, jsa do jisté míry podstaty podobně fluidické. I vzduchu dostává se velmi snadno zmíněnými výpary vlastností věcí dolních a nebeských a když stále a rychle vniká do naší hrudi, probouzí v nás podobné podivuhodné vlastnosti. Proto se k věštění za účelem roznícení fantasie užívá kuřidel, která, souhlasí-li s určitými vyššími duchy, uschopňují nás samy ku přijetí božské inspirace. Tak kouř ze lněných a blešníkových semen a z kořenů fialky a miříku budí prý dar jasnozření a dar věštecký. Mocnému působení kuřidel na vzduch nebude se zajisté diviti ten, kdo souhlasí s Porfyriem, že dýmem z jistých vhodně volených kuřidel lze přivábiti vzdušné duchy, vyvolati hřmění, blýskání a podobné. Je například známo, že přivodíme déšť a místní bouři, spálíme-li na střeše játra z chameleona.