Dále vkládají ideje do světa duchovního, to jest do světové duše; tyto ideje mají vlastní formu a jsou rozdílné mezi sebou dokonalými tvary, takže v Bohu jsou všechny jedné formy, kdežto ve světové duši mají mnoho tvarů, přejímajíce na sebe mnohé, pomocí vtělených i odtělených duchů, postupně určitou spojitostí stále více a více rozličných forem. Ideje v přírodě pokládají za nejnižší, za jakési tvarové zárodky z idejí plynoucí a konečně ve hmotě za stíny. Z toho plyne, že ve světové duši jest stejně zárodečných poměrů věcí, kolik jest idejí v Božské mysli, za jejichž vlivů vytvořila si na nebi mimo hvězdy také obrazy a vtiskla jim vlastnosti každé věci zvláštní. Od těchto hvězd, obrazů a vlastností jsou odvislé veškeré síly a vlastnosti nižších přírodních věcí, takže kterýkoliv druh má na nebi sobě odpovídající útvar, z něhož plyne všechna jeho podivuhodná činná síla, kterou jej obdařila jeho vlastní idea pomocí zárodečných poměrů ve světové duši.

Kterak skryté síly proudí od idejí do tvarů věcí pomocí světové duše a paprsků hvězd a které věci oplývají nejvíce takovými silami.

Platonikové praví, že veškeré věci pozemské jsou tvořeny vyššími ideami; ideu pak definují, že jest tvarem nadtělesným, nadduševním, nadpomyslným, jiným, jednoduchým, čistým, neproměnným, nedělitelným, netělesným a věčným; všechny ideje jsou takovéto podstaty. Vkládají pak ideje nejdříve do dobra samého, to jest v Boha, dle příčiny jako v něco jedinečného, avšak jako něco různorodého pokud se týče určitých vztahů mezi sebou, aby vše, co jest ve světě, nebylo jednotné a beze vší rozmanitosti. Ideje však jsou přes to v podstatě shodné neboť jinak by byl Bůh podstatou mnohotvárnou.

Takovýchto podivuhodných věcí jest velmi mnoho, takže bychom jim nemohli věřiti, kdyby nebyly potvrzeny zkušeností. Mezi ně patří i Satyrové, o kterých starověk vypráví, že to byli živočichové podobní zpola člověku a zpola zvířeti, nadáni rozumem a řečí: jeden prý z nich kdysi mluvil se svatým Antonínem Poustevníkem, odsuzoval pohanský blud uctívání zvířat a prosil, aby se za něho pomodlil k pravému Bohu. Sám svatý Jeronym vypravuje, že jednoho živého Satyra v jeho dobách veřejně ukazovali a pak jej věnovali císaři Konstantinu.

Stejně tak ona rybka

štítonoš krotí burácení větrů a zuřivost vln, byť by sebevíce bouře zuřila a vítr nadouval plachty, pouhým dotykem zastavuje lodě, že se nemohou hnouti z místa; stejně tak salamandři a jakási zvířátka žijící v ohni; i když je vidíme hořeti, neuškodí jim to. Stejnou vlastnost má i jistá zemní pryskyřice, kterou prý měly Amazonky potřeny své zbraně a kterým neuškodilo ani železo ani oheň. Vypravuje se, že Alexandr Veliký dal touto pryskyřicí potříti kovové brány kaspické a jí prý také byla vymazána Noemova archa, která dodnes spočívá na arménských horách po tolika tisíci letech.