O fascinaci a jejím způsobu.

Očarování je upoutání vycházející z ducha čarodějova, které pronikajíc očima očarovaného, dochází až k jeho srdci. Nástrojem očarování je duch, to jest jakýsi čistý, jasný a jemný, ze srdečního tepla a čistší krve vytvořený výpar, očima stále vyzařující podobné paprsky. Vyslané paprsky berou sebou tento fluidický výpar, tento pak krev, jak patrno u krvavých a červených očí, ze kterých paprsek vyslaný do očí druhého bere sebou zároveň i fluidum zkažené krve a nakazuje podobně toho, jehož zastihne. Otevřené oko, živě na někoho upřené, vrhá paprsky, vodiče to ducha, podle jejich ostrosti do očí člověka a duch hnaný vůli čarodějovou zasahuje oči očarovaného, vniká do nich, usazuje se v srdci, kaze takto jako cizí duch ducha postiženého. Proto praví Apuleius: “Tvoje oči pronikly mými až do nejvnitřnějšího srdce mého, budíce v mé hrudi nejprudší žár.” Lidé se nejvíce okouzlují, když za stálého pohlížení na sebe obracejí zrak proti zraku, když lpí oko na oku a jeden paprsek se pojí s druhým. Tu dochází k nejmocnějšímu očarování.