O světlech a barvách,

pochodních a svítilnách a jak jsou barvy podřízeny hvězdám, domům a živlům.

Do veškerenstva bylo nejdříve vlito duchem božským světlo, velmi tvárná a jednoduchá kvalita, dílo a obraz rozumu. Avšak v Bohu Otci samém jako Otci světla je utajeno světlo prvotní a pravé, v Synu třpytivý, bohatě vyzařující lesk a konečně v Duchu svatém je skryt zářivý oheň, prostupující veškeren rozum a dle Dionysia i rozum serafínů. Na anděly vylito je světlo zářící rozumem a radostí, pronikající všechnu mysl rozličně dle povahy přijímající inteligence. Pak sestupuje světlo do těles nebeských, kde se stává plností života, působivým množením a viditelným jasem. Avšak v ohni je jaksi přirozeným životem nebesy propůjčeným. U člověka se shodují se světlem rozum a poznávání božských věcí a vůbec síly duchovní, které jsou rozličné dle složení těla, jak se domnívají peripatetikové, aneb, což je správnější, podle vůle rozdělující příčiny, která uděluje jednotlivci, co sama chce. Pak přechází světlo k fantasii, docházejíc konečně ke smyslům a hlavně ke zraku.