Kterak zkoumati a zkoušeti síly,

které věci obsahují v celé své podstatě, nebo které jen částečně uvnitř některé věci jsou obsaženy.

Jak již z předchozího možno seznati, jsou obsaženy síly ve věcech pod jakousi druhotnou formou, jako odvaha a statečnost ve lvu a kohoutu, bojácnost v zajíci a beránku, lupičství a žravost ve vlku, úskočnost a faleš v lišce, pochlebenství u psa, lakomství u havrana a vrány, pýcha v koni, hněv v tygřici a kanci, smutek a melancholie v kocouru, chlípnost ve vrabci a podobně. Největší část přirozených sil doprovází tvárnost. Některé však tkví ve věcech přímo v jejich individualitě; jsou ku příkladu lidé, kteří nemohou viděti kočku, aniž by se děsili, takže při pohledu na ni jsou jímáni nejvyšší hrůzou, ačkoliv takováto hrůza nenáleží jim dle tvárnosti lidské, což je prokázáno. Avicenna vypravuje, že za jeho doby žil člověk, před kterým prchala veškerá jedovatá zvířata a která ihned umírala, jakmile náhodou jej uštkla, jemu nijak neuškodivše. Albertus Magnus vypravuje, že viděl v Kolíně nad Rýnem dívku, která chytala pavouky a pojídala je jako znamenitý pokrm. Tak tkví drzost v nevěstce, zbabělost ve zloději. Filosofové vyvozují z toho, že člověk, který nikdy nebyl nemocen, uzdravuje veškeré choroby a učí, že kost mrtvého člověka, který nikdy neměl horečky, pověšená nad nemocným, léčí čtvrtodenní zimnici. Existují také v některých jedincích četné druhotné síly, vlévané nebeskými tělesy, jak jsme již ukázali v předcházejícím.