Některé z přirozených sil jsou obsaženy celou svojí podstatou v některých věcech, v jiných pak pouze jen v některých částech neb údech.

Opět jest nám uvažovati o tom, že některé vlastnosti věcí jsou obsaženy v nich celých, to jest, v celé jejich podstatě, ve všech částech onoho jedince: tak ona rybka štítonoš zastavuje prý lodi pouhým dotknutím, což neprovádí snad jen některým svým údem, nýbrž celou svojí přirozeností; tak hyena obsahuje v celém svém těle onu vlastnost, že psi oněmí, dotkne-li se jich její stín; stejně i laštovičník prospívá zraku nikoliv některou, nýbrž všemi svými částmi stejně, jak kořenem, tak i listy a semenem; podobně jest tomu tak i u jiných věcí. Jiné však síly tkvící ve věcech jsou přítomny jen v některých částech, na. příklad v jazyku, očích, neb jiných údech či částech; tak v očích baziliška neb saně jest obsažena síla přeškodlivá, která člověka, do nich pohlédnuvšího, usmrcuje. Podobně působí oči hyeny; zadívá-li se do nich jakékoliv zvíře, nemůže se hnouti z místa, strne v nehybnosti. Rovněž tak působí i oči některých vlků, takže uprou-li se na někoho, strne tak, že nemůže pronésti slova a pozbude schopnosti hlasu. To připomíná Vergilius, když pěje:

“... Vox quoque Moerim
Iam fugit ipsa, lupi Moerim videre priores” I samotný hlas Moerisovi prchá, nejprve uviděli vlci Moerisa.