Síla a zázračná působivost jsou tedy obsaženy v každé bylině a kameni, mocněji však ve hvězdě, ještě více ve vůdčích inteligencích a nejmocněji ovšem v Nejvyšší Příčině, ve které vše vzájemně se sebou souhlasí a vrcholí, oslavuje zároveň svým souzvukem a harmonickým souladem stále onoho Nejvyššího Tvořitele nazpůsob hymny, kterou kdysi v chaldejské peci zpívali oni svatí mládenci:
“Blahořečte Pánu všechna stvoření na zemi a všechna, pohybující se ve vodách, veškeré ptactvo nebes, zvířata i synové lidští.”
Příčina nutných účinků spočívá ve spojitosti všech věcí, v První Příčině a ve vztazích k oněm božím pravzorům a věčným ideám; každá věc zaujímá v archetypu určité místo, kde vznikla a žije; veškerá mohutnost rostlin, kamenů, kovů, zvířat, slov, modliteb a vše co jest, má počátek v Bohu. Bůh působí na nižší světy prostřednictvím inteligencí a nebes; někdy však upouští od těchto prostředníků a jejich služeb a působí bezprostředně sám. Takováto působení se nazývají zázraky, neboť i když prvotní příčiny působí na základě příkazů a pořádku, druhotné - které Platon a jiní nazývají služebnými - pak na základě nutnosti vyvolávají svá působení, přece je někdy Bůh dle své vůle toho zprošťuje a ruší ve svém rozkazu a řádu jejich prostřednictví. A to jsou nejvyšší zázraky Boží. Těmi se stalo, že oheň nespálil mládence v peci chaldejské, proto se zastavilo slunce na jeden den, dle rozkazu Jozuy, proto na žádost Ezechielovu ustoupilo o deset čar neboli hodin, proto nastalo za úplňku zatmění slunce, když Kristus trpěl. Příčiny těchto činností nelze vysvětlit ani rozumem, ani magií, ani sebehlubšími vědami, nýbrž pouze samotným projevením Božím.