Nejsou tedy ideje jenom příčinami bytostí jednoho druhu, ale jsou také i příčinami každé vlastnosti jeho. Proto učí mnozí filosofové, že určitými silami, pevně tkvícími a nikoliv náhodnými, nýbrž působivými, mocnými, neomylnými a nutnými, uvedou se v činnost a do pohybu přírodní síly věcí, jež jsou účinky idejí a jsou neklamné, nejsou-li ovšem nečisté a nestejné pokud se týče hmoty; proto zdá se nám, že věci jednoho a téhož druhu jsou více nebo méně působivé podle čistoty neb nesprávného smíšení hmoty. Všechny vlivy mohou býti brzděny mísením a nevhodností hmoty. Platonikové užívali proto přísloví:
“Nebeské síly vlévají se do hmoty dle její hodnoty”.