Proto akademikové se svým Platonem připisují tyto síly tvůrčím ideám věcí. Avicena odvozuje takové účinky z inteligencí, Hermes z hvězd a Albert ze zvláštních tvarů věcí. I když se zdá, že tito autoři si mezi sebou odporují, žádný z nich, je-li jim správně rozuměno, neodchyluje se od pravdy, poněvadž všechny jejich výroky o těchto silách se většinou shodují. Bůh, jenž jest konec a počátek všech věcí, nejdříve odevzdává pečeť idejí inteligencím jemu sloužícím, které jako věrní vykonavatelé označují věci jim svěřené ideálnou mohutností, zatímco nebe a hvězdy jako nástroje uschopňují hmotu ku přijetí oněch tvarů, které, jak praví Platon v Timaiu, spočívají v božském majestátu a jsou vysílány hvězdami. Dárce tvaru rozděluje je služebným inteligencím, které ustanovil řediteli a strážci svého díla a jim též jest svěřena ona moc ve věcech, jim samým podřízených, takže veškerá síla kamenů, rostlin, kovů a všeho jiného jest udělována těmito řídícími inteligencemi. Tvar a síla prýští nejdříve z idejí, v druhé řadě z vůdčích a řídících inteligencí, posléze z nebeských aspektů a konečně z živlů odpovídajících daným vlivům, kterými jsou uschopňovány. V našem světě projevují se tyto účinky výraznými tvary, na nebi připravenými silami, v inteligencích sprostředkujícím zařízením, v archetypu vzornými ideami a formami, což vše musí souhlasiti mezi sebou, aby byl vyvolán projev určité síly.