Dle těchto závisí na nich mohutnost věcí, poněvadž jak se domnívají, jenom duše může rozšiřovati okruh své působnosti z hmoty jedné na druhou, jako člověk rozšiřuje rozum věcmi rozumovými a imaginaci obrazotvornými. Tak dlužno vykládati jejich tvrzení, že duše jedné bytosti může z ní vystoupiti a vstoupiti do bytosti druhé, ji očarovati a překážeti její činnosti tak, jako démant zabraňuje magnetu přitahovati železo. Protože je duše prvním hybatelem a jak říkají svobodná a sama sebou pohyblivá, kdežto tělo, neboli hmota, samo sebou je nepohyblivé a od duše naprosto rozdílné, proto praví, že je tu zapotřebí lepšího prostředníka, který by nebyl ani tělem ani duší, ale podstaty podobné tělu i duši, kterým by byla duše s tělem spojena.