Nejdůstojnějšímu otci v Kristu a nejjasnějšímu knížeti
HEŘMANU,
hraběti z Wiedu, z Boží milosti kolínskému arcibiskupu, kurfiřtovi svaté Římské říše, arcikancléři italskému, vévodovi vestfálskému a engernskému atd., urozenému legátu velesvaté Římské církve a generálnímu vikáři in pontificialibus Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu přeje štěstí a zdraví.
Tak velikou jest sláva Tvé Výsosti, nejctihodnější a nejjasnější kníže, tak veliký je lesk Tvých ctností, Tvé učenosti a lásky k nejpřednějším vědám, spojené s moudrostí, výmluvností, přísnou nábožností a nejušlechtilejším charakterem, že daleko předčíš obyčejné smrtelníky, nemluvě již ani o Tvém vysokém šlechtickém původu, bohatství, rozsáhlých statcích, duchovních hodnostech a o Tvé tělesné kráse a síle. Nadevše vážím si však Tvých rekovných a skvělých ctností tak mocně působivých, že čím je kdo učenější a větší přítel ctnosti, tím usilovněji se snaží získati si Tvé přízně. I já jsem si umínil ucházeti se o tak vysokou čest, ale po způsobu Parthů, to jest, nikoliv bez darů. Takový způsob pozdravení knížete dochoval se nám z nejstarších dob a setkáváme se s ním i dnes.
Poněvadž jsem se přesvědčil, že mnoho učenců obmyslilo Tvou knížecí Výsost krásnými a velikými dary své učenosti, pokládal bych to za nedostatek Tobě povinné hluboké úcty, kdybych se odvážil přiblížiti se k Tobě s prázdnýma rukama. I přemýšlel jsem, co bych mohl darovati tak znamenitému knížeti, a tu, pátraje ve své knihovně, spočinulo oko moje na díle o okultní filosofii neboli magii, které jsem napsal již v útlém mládí, ale jehož jsem nedokončil a na něž jsem od mnoha let již téměř zcela zapomněl. Ihned jsem dílo ukončil, neboť jsem se domníval, že nemohu Tvé knížecí Výsosti učiniti příjemnější nabídky, než novým dílem o nejstarším a nejtajnějším učení, plodem svého vědychtivého mládí, o vědě starověku, o jejíž zpracování se dosud nikdo nepokusil.
Práci tuto věnuji Ti nikoli snad proto, jako by hodnou byla Tebe, nýbrž aby mně klestila cestu ku Tvé přízni. Tvoje Výsost laskavě omluví moji prosbu, aby tyto studie mého mládí směly býti uveřejněny za Tvých auspicií. Navzdory svým závistníkům nechtěl bych, aby se na moje dílo zapomnělo, neboť obsahuje mnohé, čeho znalost uznal jsem i ve zralém věku za prospěšnou a nutnou. Tvoje Výsost neobdrží toliko díla mého mládí, nýbrž i dílo plodnějšího mého věku, neboť jsem mnohé chyby opravil, leccos nového na mnoha místech zařadil a připojil mnoho kapitol, což lze poznati z nestejnosti slohu. Ujišťuje, že po celý svůj život budu hotov k službám Tvé knížecí Výsosti, poroučím se nejšťastnějšímu knížeti šťastného Kolína.
V Mechelnu, v lednu 1531.
hraběti z Wiedu, z Boží milosti kolínskému arcibiskupu, kurfiřtovi svaté Římské říše, arcikancléři italskému, vévodovi vestfálskému a engernskému atd., urozenému legátu velesvaté Římské církve a generálnímu vikáři in pontificialibus Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu přeje štěstí a zdraví.
Tak velikou jest sláva Tvé Výsosti, nejctihodnější a nejjasnější kníže, tak veliký je lesk Tvých ctností, Tvé učenosti a lásky k nejpřednějším vědám, spojené s moudrostí, výmluvností, přísnou nábožností a nejušlechtilejším charakterem, že daleko předčíš obyčejné smrtelníky, nemluvě již ani o Tvém vysokém šlechtickém původu, bohatství, rozsáhlých statcích, duchovních hodnostech a o Tvé tělesné kráse a síle. Nadevše vážím si však Tvých rekovných a skvělých ctností tak mocně působivých, že čím je kdo učenější a větší přítel ctnosti, tím usilovněji se snaží získati si Tvé přízně. I já jsem si umínil ucházeti se o tak vysokou čest, ale po způsobu Parthů, to jest, nikoliv bez darů. Takový způsob pozdravení knížete dochoval se nám z nejstarších dob a setkáváme se s ním i dnes.
Poněvadž jsem se přesvědčil, že mnoho učenců obmyslilo Tvou knížecí Výsost krásnými a velikými dary své učenosti, pokládal bych to za nedostatek Tobě povinné hluboké úcty, kdybych se odvážil přiblížiti se k Tobě s prázdnýma rukama. I přemýšlel jsem, co bych mohl darovati tak znamenitému knížeti, a tu, pátraje ve své knihovně, spočinulo oko moje na díle o okultní filosofii neboli magii, které jsem napsal již v útlém mládí, ale jehož jsem nedokončil a na něž jsem od mnoha let již téměř zcela zapomněl. Ihned jsem dílo ukončil, neboť jsem se domníval, že nemohu Tvé knížecí Výsosti učiniti příjemnější nabídky, než novým dílem o nejstarším a nejtajnějším učení, plodem svého vědychtivého mládí, o vědě starověku, o jejíž zpracování se dosud nikdo nepokusil.
Práci tuto věnuji Ti nikoli snad proto, jako by hodnou byla Tebe, nýbrž aby mně klestila cestu ku Tvé přízni. Tvoje Výsost laskavě omluví moji prosbu, aby tyto studie mého mládí směly býti uveřejněny za Tvých auspicií. Navzdory svým závistníkům nechtěl bych, aby se na moje dílo zapomnělo, neboť obsahuje mnohé, čeho znalost uznal jsem i ve zralém věku za prospěšnou a nutnou. Tvoje Výsost neobdrží toliko díla mého mládí, nýbrž i dílo plodnějšího mého věku, neboť jsem mnohé chyby opravil, leccos nového na mnoha místech zařadil a připojil mnoho kapitol, což lze poznati z nestejnosti slohu. Ujišťuje, že po celý svůj život budu hotov k službám Tvé knížecí Výsosti, poroučím se nejšťastnějšímu knížeti šťastného Kolína.
V Mechelnu, v lednu 1531.
posted by rebarbora at 12:41 AM
<< Home