Tyto však opomiňte

jako marnost, tím více si všímajíce jejich příčin. Kdo by nepokládal za užitečné a potřebné to, co jest ku prospěchu lidstva, co odvrací zlo, co ničí kouzla, léčí nemoce, zahání přízraky, zachovává život, čest, ryzost štěstěny, aniž by se dopouštělo urážky Boha neb náboženství? Již jsem podotkl, že spíše chci vykládati než tvrditi, jaká metoda jest nutná. Použil jsem učení platoniků i jiných starých filosofů všude tam, kde nutnost kázala. Učinil-li jsem někde chybu, řekl-li jsem něco volněji, nechť čtenář odpustí mé mladosti. Psal jsem toto dílo v mládí, takže se mohu omluviti a říci: “Pokud jsem byl chlapcem, mluvil jsem jako chlapec, i rozum jsem měl jako chlapec, avšak dospěv, napravil jsem chyby své”. V díle “O lichosti a nejistotě věd” popřel jsem větší část této své knihy. Nyní však se mi může vytknouti: “Hle, jako mladík jsi sepsal, jako stařec jsi popřel; proč jsi tedy toto dílo vůbec vydal?” Pravda, přiznávám, že jsem přistoupil k sepsání těchto knih jako velmi mladý člověk, avšak s tím úmyslem, že je jednou opravím a obsahově rozšířím.