Dále vkládají ideje do světa duchovního, to jest do světové duše; tyto ideje mají vlastní formu a jsou rozdílné mezi sebou dokonalými tvary, takže v Bohu jsou všechny jedné formy, kdežto ve světové duši mají mnoho tvarů, přejímajíce na sebe mnohé, pomocí vtělených i odtělených duchů, postupně určitou spojitostí stále více a více rozličných forem. Ideje v přírodě pokládají za nejnižší, za jakési tvarové zárodky z idejí plynoucí a konečně ve hmotě za stíny. Z toho plyne, že ve světové duši jest stejně zárodečných poměrů věcí, kolik jest idejí v Božské mysli, za jejichž vlivů vytvořila si na nebi mimo hvězdy také obrazy a vtiskla jim vlastnosti každé věci zvláštní. Od těchto hvězd, obrazů a vlastností jsou odvislé veškeré síly a vlastnosti nižších přírodních věcí, takže kterýkoliv druh má na nebi sobě odpovídající útvar, z něhož plyne všechna jeho podivuhodná činná síla, kterou jej obdařila jeho vlastní idea pomocí zárodečných poměrů ve světové duši.