Člověk působí na druhého již pouhým stavem mysli a charakterem. Proto varují filosofové před obcováním s lidmi zlými a nešťastnými, ježto jejich škodlivými paprsky naplněná duše okolí kazí. Naproti tomu měli bychom vyhledávati společnost lidí dobrých a šťastných, poněvadž nám mohou velmi prospěti. Neboť jako assa foetida a pižmo naplňují všechno svým zápachem, tak z člověka zlého vždy něco zlého a z člověka dobrého vždy něco dobrého přechází na člověka druhého, a často na něm utkvívá dlouhou dobu. Působí-li nyní svrchu uvedené vášně tak mocně na fantasii, působí zajisté tím více na rozum, který sám o sobě jest vyšší a dokonalejší než fantasie. Ještě silněji pak působí na schopnost nazíravou, neboť obrátí-li se tato všemi duševními silami k nebi o milost, jest schopná často poskytnouti božské dary nejen tělu vlastnímu, ale i cizímu, jemuž je nakloněna. Pomysleme jen na zázraky, jež konali Apollonios, Pythágoras, Empedokles, Filolaos a mnozí proroci a naši svatí. To však objasníme podrobněji později, až budeme jednati o náboženství.