Tak píše Avicena

o jednom člověku, jenž ochromoval podle libosti. Jediným příkladem obdobného druhu je případ Vibia, jenž nezešílel snad nešťastnou náhodou, nýbrž dobrovolně; chtěje totiž hráti šílence domníval se, že jeho šílenství je toliko geniálním přednesem a zatím zešílel opravdu. Augustin vypravuje o lidech libovolně pohybujících ušima a o jiných, kteří mohou stáhnouti kůži temenní až k čelu a zase zpět, aniž by pohnuli hlavou. Jiný se mohl opět potiti podle libosti. Také je známo, že mnozí dovedou kdykoliv prolévati slzy, jiní opět mohou dle libosti vyvrhovati požité jídlo, jakoby jejich tělo bylo pytlem. Ještě dnes nalezneme jednotlivce, umějící napodobiti hlasy ptáků a jiných zvířat tak dokonale, že jich nelze rozeznati od pravých. Sám Plinius uvádí mnoho příkladů, kdy ženy proměnily se v muže a Pontanus dosvědčuje, že za jeho doby totéž se přihodilo se ženou z Cajety a s jistou Emilií; provdavše se, proměnily se po letech v muže. Jak mocně působí imaginace na duši, ví každý, a poněvadž se přibližuje k podstatě duše lépe než smysly, proto také mocněji na ni působí. Silnou, magicky řízenou imaginací, sny a inspirací probudíme velmi často v dívkách nejvroucnější lásku. Tak vlivem snu zamilovala se Médea do Jásona. Někdy silnou imaginací nebo rozjímáním uvolní se duše z těla úplně, jak vypravuje Celsus o jednom knězi, jenž dle své vůle upadal do bezvědomí a ležel jako mrtvý; když ho bodali a pálili, nepociťoval bolestí, nýbrž ležel nepohnutě a nedýchal. Hlasité volání lidí slyšel podle svých slov jako by znělo z dálky. O předmětu tomto pojednáme šířeji ještě v dalším.