Smysly

mají svoje orgány v hlavě, neboť smysl obecný zaujímá v mozku nejpřednější místo se silou imaginační, ačkoliv Aristoteles vykazuje smyslu obecnému místo v srdci; síla myslivá dlí v nejhořejší a střední části hlavy, paměť pak v části nejzazší. Četné jsou dále nástroje hlasu a mluvy, totiž svaly uvnitř prsou mezi boky, hrudník, plíce, průdušky, hrdlo, vše chrupavčité podle zvratných nervů, hlasivky a všechny svalovité orgány dýchání. Vlastním orgánem mluvy jsou však ústa, ve kterých se tvoří slova a řeč, a sice jazykem a průduškami, zastupujícími nástroje, podnebím vyvozujícím hlas, otevřením zubů a úst, jako u strun na lyře a konečně i nosem přispívajícím k dobrému i špatnému hlasu. Nejvýše nad pocitovou duší, rozvinující svoje síly po orgánech těla, stojí netělesný duch, jenž je povahy dvojí: na jedné straně zkoumá příčiny, vlastnosti a průběh věcí v přírodě, oddávaje se tak rozjímání o pravdě, pročež nazýváme ho duchem rozjímavým, kdežto druhá povaha či síla ducha, kterou tento rozlišuje, se zaměstnává úplně úsudky a jednáním, pročež je nazývána duchem činným.