Tak Cyppus,

pozdější volený italský král, usnuv přemítaje o býčím zápasu, jehož byl vášnivým milovníkem, druhého dne se probudil s rohy na hlavě, jichž vznik nelze jinak vysvětliti, nežli že vegetativní síla vzrušenou fantasii vydrážděná pudila rohotvornou šťávu ku hlavě a vykouzlila rohy. Přemýšlí-li totiž někdo o něčem nepřetržitě, vytváří se v jeho nitru obraz představované věci, jenž reprodukuje se v krvi, která pak vtiskuje tento obraz údům, které oživuje, vlastním i cizím. Tak například imaginace těhotné ženy vtiskuje plodu znamení toužené věci, aneb imaginace člověka kousnutého vzteklým psem vyvolává v jeho moci obrazy psů. Tak mnozí náhle zešediví a jeden hoch během jediné noci působením snu vyrostl v dokonalého muže. Mnozí řadí sem i jizvy krále Dagoberta a stigmata sv. Františka; onen obával se příliš přepadení, tento pak stále rozjímal o ranách Kristových. Mnozí bývají přenášeni řekami, ohněm a nedostupnými místy, což se děje tak, že představy prudké touhy strachu neb odvahy vtiskují se duši a sloučeny s výpary dráždí ústroj v dotknutí se jeho základu a zároveň i fantasii, která je principem místního pohybu. Tak údy a orgány pohybu se podráždí a jsou nepochybně přenášeny na místo, které duše imaginovala, ovšem nikoliv viditelně, nýbrž vnitřní fantasií. Duše vládne tělem tak mocně, že je sama přenáší na místa, jež si představuje neb o nichž sní. Lze uvésti mnoho příkladů poukazujících na zázračnou moc ducha nad tělem.