Kterak vášně ducha mění vlastní tělo,

pozměňujíce jeho vlastnosti a působíce na ducha.

Imaginační síla neboli fantasie vládne duševním vášním závislým na smyslovém chápání. Podle různosti vášně pozměňuje a přeměňuje tato vlastní tělo různě, zjevně, pozměňujíc jeho nahodilé vlastnosti, pohybujíc duchem nahoru nebo dolů, vně neb dovnitř a rozmanitě působíc na údy. Tak v radosti je duše puzena navenek, ve strachu dovnitř, při uctivosti stoupá k hlavě. V radosti se rozšiřuje srdce, v bolu se svírá. Podobně děje se v hněvu neb úzkosti, jenomže rychleji. Hněv nebo pomstychtivost vyvolávají také horkost, červeň, trpkou chuť a průjem. Strach bývá provázen chladem, tlučením srdce, němotou a bledostí, smutek potem a barvou namodralou. I soucit, jsa jistým druhem smutku, zachvátí často tělo soucítícího, jako by bylo tělem litovaného. Je známo, že pouto lásky mezi milenci bývá někdy tak silné, že čím trpí jeden, tím trpí i druhý. Úzkost vyvolává suchost a černání. Jaký žár vyvolává milostná vášeň v játrech a žilách, vědí dobře lékaři, kteří podle těchto známek u vášnivého milence poznávají osobnost milenčinu. Tak poznal Erasistratos, že Antichos vzplál k Stratonice láskou. Je také známo, že velmi prudké vášně mohou přivoditi i smrt, a lid ví, že někdy přílišnou radostí, láskou neb nenávistí lidé umírají, ale také často se uzdravují. Tak čteme o Sofoklovi a sicilském tyranu Dionysiovi, že oba, obdrživše zprávy o svém úspěchu v tragedii, zemřeli. Jedna matka, spatřivši svého syna vraceti se z bitvy u Cannen, náhle zemřela.