Jak působí zármutek,

je rovněž obecně známo, a my víme, že často pošli psi zármutkem nad smrtí svých pánů. Někdy mají takové vášně vzápětí vleklé choroby, jindy zase uzdravení. Mnozí dívajíce se z výše, chvějí se bázní, před očima se jim tmí, je jim nevolno a často pozbývají i vědomí. Někdy dochází k pláči, horečce a padoucnici, mnohdy však tyto nepříjemnosti mizí; jindy se zase projevují jiné podivuhodné účinky, jak tomu bylo u Kroisova syna, němého od narození, jemuž veliká úzkost a touha navrátily mluvu, již mu příroda tak dlouho odpírala. Tak při náhlém přepadení stávají se údy náhle neživotnými, necitlivými a nehybnými; někdy se však život do nich opět vrací. Co zmůže prudký hněv a veliká odvaha, vidíme na Alexandru Velikém, z něhož v Indii za bitvy sršel oheň a zářilo světlo. Tak i o Theodorichově otci čteme, že sršely z celého jeho těla jiskry na všechny strany a dokonce byly provázeny i sykotem. I u zvířat se toto někdy děje. Vypravuje se o jednom Tiberiově koni, že chrlil oheň.