Jak vášně duševní velmi jsou podporovány vhodným nebem a jak nezbytná je v každém díle síla duše.

Nebeská síla velmi podporuje duševní vášně, jež, harmonují-li ať již svou přirozenou shodou či úmyslnou volbou s nebem, stávají se velmi účinnými a mocnými. Ptolemaios praví: “Kdo zvolil lepší, neliší se od toho, kdo všeho nabyl od přírody.” - Aby nám bylo nebe příznivo, jest nám při každém díle přihlížeti k tomu, aby naše myšlenky, náklonnosti, představy, volby, rozhodnutí a podobné harmonovaly s nebem. Neboť vášně ladí našeho ducha. podle své podoby, vystavujíce nás a naše hmoty rychle hořejšímu působení, jež s nimi souhlasí. Svojí hodnotou a příbuzenstvím s hořejším přijímají daleko více dary nebeské, než vše jiné; neboť naše duše může býti uvedena v souhlas imaginační silou s nějakou hvězdou tak, že se náhle naplní jejími silami, stávajíc se jakousi nádrží jejích účinků. Na rozjímavého ducha, obrátivšího se od smyslna, imaginace, přírody a uvažování a zaměstnaného cele duchovnem, můžeme bráti zřetel jen potud, pokud se vystavuje působení Saturnovu. Mnohého dosahuje náš duch vírou, to jest pevnou důvěrou, napjatou pozorností a rozhodnou odevzdaností aktivního i pasivního, onou vírou, jež v každé hmotě pomáhá a jež každému dílu, které jsme si předsevzali vykonati, propůjčuje sílu, takže v našem nitru vzniká obraz přijímané síly a hmoty v nás, aneb námi uskutečňované. Při každém díle, při každém upotřebení hmoty jest nám tudíž vysloviti mocné chtění, napnouti imaginaci a vzbuditi důvěřivou naději a nejpevnější víru. To velmi ku zdaru přispívá. Ze zkušenosti víme, že pevná víra, důvěřivá naděje a láska k lékaři, jakož i důvěra v lék velmi mnoho napomáhají k uzdravení, ba mnohdy zmohou více, než samotný lék. Neboť nehledě k tomu, že síla léku působí, účinkuje tu i duchovní síla lékařova, která je dosti silnou, aby vlastnostem chorého těla dala jiný směr, zvláště když nemocný lékaři důvěřuje, čímž stává se schopným přijmouti sílu lékaře i léku. K magickému působení je nutna pevná víra a neochvějná důvěra; nesmíme ani v nejmenším pochybovati o zdaru, ba nesmíme ani na to pomysliti. Neboť jako pevná a neochvějná víra mnohdy divy působí i tam, kde se započalo nesprávně, tak rozptyluje každá nedůvěra, každá starost duchovní sílu magikovu, jež zakolísá mezi dvěma extrémy. Proto také toužebně očekávané působení se nedostavuje a účinek se ztrácí, ježto týž bez pevné a neochvějné síly naší duše nemůže se ani sloučiti ani sjednotiti s věcmi a operacemi.