Jak lidský duch

může se spojiti s dušemi a inteligencemi nebes, a tím vtisknouti nižším věcem podivuhodné síly.

Filosofové, zvláště pak arabští, praví, že když lidská duše svými vášněmi a sklony velmi pozorně o nějakém díle pracuje, spojuje se s dušemi hvězd a s inteligencemi, což působí, že do věcí a našich operací se vlévá jakási podivuhodná síla jednak proto, poněvadž duše všechno poznává a může vykonati, jednak z toho důvodu, že všem věcem již od přírody je vrozena poslušnost vůči duši a že vše nutně působí a uskutečňuje to, co si duše přeje nejtoužebněji.
V tom tkví základ působení charakterů, obrazců, magických formulí, určitých slov a mnoha jiných zázračných pokusů. Proto myšlenky horoucně milující osoby působí ve věcech lásky, kdežto myšlenky člověka nenávistného jsou s to přivoditi škodu a zkázu. Tak je tomu se všemi věcmi, jimž se duše vášnivě oddává. Vše, co potom duše koná a nač myslí, ať již jsou to charaktery, obrazce, slova, řeči, posunky aneb jiné věci, je podporováno žádostí duše a získává podivuhodnou sílu, tryskající nejen z duše toho, jenž v onu hodinu, kdy je prodchnut nejmocnějším chtěním, operuje, nýbrž i z postavení a vlivu nebe na duši. Zmocní-li se naší duše velká vášeň nebo síla, tu použije často sama od sebe pravé a nejúčinnější hodiny a nejvhodnější a nejlepší příležitosti. Tak praví i Tomáš Akvinský ve své 3. knize spisu “Proti pohanům”. Proto mocné vášně ve věcech v určité hodině duší započatých jsou provázeny účinky téměř zázračně působivými. Nutno však věděti, že podobné věci prospívají pouze jejich tvůrci nebo tomu, jenž jest jim nakloněn, jakoby byl jejich tvůrcem; jiným snad pouze velmi nepatrně. Obecným pravidlem je, že každá duše silná svým chtěním a svou vášní, zesiluje a usměrňuje pro žádaný cíl takové věci; proto kdo chce se prakticky magii věnovati, musí znáti zvláštnosti své duše, její sílu, míru, řád a stupeň moci ve vesmíru.