Smysly dělíme na vnější a vnitřní; vnějších obecně známých smyslů je pět a jejich základem je rovněž pět orgánů. Jsou uspořádány tak, že nejčistší jsou ony, které se nacházejí na vyšších částech těla. Oči jsou umístěny nejvýše, a proto jsou také nejčistší, neboť jsou spřízněny s povahou světla a ohně. Na druhém místě co do čistoty jsou uši, které možno přirovnati ke vzduchu. Na třetím místě je nos, jehož povaha nalézá se uprostřed mezi vzduchem a vodou. Orgán chuti jest již hutnější a přibližuje se nejvíce povaze vody, a konečně je tu po celém těle rozvětvený orgán hmatu, odpovídající zemské hustotě. Jemnější jsou ony smysly, které vnímají věci z dálky, jako zrak a sluch a do jisté míry i čich, který vzduchem vnímá mnohé, co není v jeho blízkosti. Chuť jest omezena pouze na vjemy zblízka. Pocit neboli hmat je činným ve dvojím směru, neboť nevnímá pouze věci z bezprostředního styku, ale jako zrak postřehuje prostřednictvím vzduchu, tak i hmat vnímá prostřednictvím hole neb prutu tělesa tvrdá, měkká a tekutá. Hmat jest jediný ze všech smyslů, který je společný všemu živoucímu. U člověka jest ostatně hmat smyslem nejspolehlivějším, neboť co se týče chuti a pocitu předčí sice člověk zvířata, ale v ohledu ostatních tří smyslů jsou mnohá zvířata člověka dokonalejší. Ku příkladu psi vidí, slyší a čijí ostřeji než člověk.