Zmíněný autor

dále uvádí, že následkem pádu z výše, velikého křiku neb delšího prodlévání pod vodou nastoupí mdloby trvající 48 hodin, takže člověk leží jako mrtvý a obličej jeho má barvu nazelenalou. Týž uvádí případ, kdy mrtvý byl pochován 72 hodin po své zdánlivé smrti a zemřel skutečně až v hrobě, jsa zaživa pochován. Uvádějí se i příznaky, podle nichž lze zdánlivě mrtvé poznati; zemrou však dojista, není-li jim pomoženo, a to buď puštěním žilou, neb jinak, což však bohužel stává se velmi zřídka. Takto jest možno, že lékaři a magové křísí mrtvé, jako kdysi Marsové a Psillové obživovali osoby usmrcené hady. Zdá se býti možným, aby takové extase trvaly dlouho, aniž člověk zmírá, právě tak, jako existuje zimní spánek plchů, krokodilů a většiny hadů, kteří přespávají zimu spánkem smrti podobným natolik, že snad jen žárem ohně jest možno je probuditi k životu. Častěji jsem pozoroval, že plch, i byl-li rozřezán, zůstal nehybný jako mrtvý a teprve, když byl vařen, dávaly částice jeho těla známky života.