Předpovídají-li

nám takoví démoni budoucnost, pak týká se poruch živelných a událostí časových, jak kdysi Sibylly Římanům věštily. Povznese-li se konečně duše ve stav nazírání, stává se sídlem vyšších duchů, dovídajíc se od nich božská tajemství božského řádu, stupňů andělských a všeho, co přísluší k poznání věčných věcí a ku spáse duší. Co se týče předpovědí budoucna, věští nám to, co souvisí s božskou prozřetelností, jako například budoucí zázraky, příchod budoucích proroků a změny zákona. Tak předpověděly Sibylly Krista, dlouho před jeho příchodem. Vergilius tušil asi blízký příchod Kristův, když vzpomněv kumejské Sibylly v básni věnované Polliovi, pěje:

Ultima Cumaei iam venit temporis aetas,
magnus ab integro seclorum nascitur ordo,
iam redit et virgo, redeunt Saturnia regna,
iam nova progenies coelo demittitur alto. Poslední již věk času dle Kumejské věštby dochází, a veliký řád ér mohutně se rodí, vrací se Panna a vláda Saturnova a již z vysokého nebe sestupuje nové potomstvo.