Ačkoliv

se to zdá býti neuvěřitelným, přece čteme u slovutných historiků, že byli i lidé, kteří mnoho let prospali, aniž by zestárli, což tvrdí sám Plinius o jednom chlapci, jenž unaven letním vedrem a dlouhou chůzí, prospal 57 let. Rovněž o Epimenidovi čteme, že spal v jedné jeskyni 57 let, odkudž vzniklo přísloví: Spí déle než Epimenides. Jan Damašský vypravuje o jednom unaveném německém sedláku, že ulehnuv do sena, nepřetržitě prospal podzim i zimu, až teprve v létě, když se seno spotřebovalo, nalezli ho polomrtvého, probuzeného a úžasem bez sebe. Dějiny církevní posilují víru v takové úkazy, když vypravují o sedmi spáčích, kteří prospali prý 196 let. V Norsku se nalézá pod jedním břehem jeskyně, kde spalo, jak píší Pavel diakon a Methoděj mučedník, sedm mužů, aniž jim tak dlouhý spánek nějak škodil.