Neboť se dočítáme o mnohých, kteří zahynuli ve vodě, v ohni, ve válce, neb jinak, že po několika dnech opět obživli, jak Plinius dosvědčuje o konsulu Aviolovi, L. Lamiovi, Coeliu Tuberonovi, Corsidiovi, Gabienovi a j. Podobně čteme o bajkaři Ezopovi, Tindareovi, Herkulovi a o Palicích, synech Jupitera a Thalie, kteří zemřevše, znovu ožili. Mnohé vzkřísili i magové a lékaři, jak svědčí dějiny o Asklepiovi a jak již dříve jsme podle Juby, Xantha a Filostrata vypravovali o Arabu Tillovi a o Apolloniovi z Tyany. Dočítáme se také o jistém Glauku, jenž když náhle zemřel, byl lékaři neočekávaně vzkříšen bylinou, zvanou drak; jiní pravili, že byl vzkříšen jakýmsi medovým přípravkem, z čehož vzniklo přísloví: Glaukos byl vzkříšen medem. Apuleius, jenž rovněž líčí jeden takový oživovací způsob, praví o egyptském proroku Zachlovi: prorok položiv jednu bylinku na ústa a druhou na prsa mrtvoly, obrátil se k východu a tiše a značně prosil majestátně vycházející slunce, načež slavnostně ukázal přítomným veliký zázrak: prsa se vzdouvají a zvedají, tepna počíná bíti, duch vstupuje opět do těla, mrtvola se zvedá a mladík mluví.