Tak manželka

Ciceronova předpověděla, že její choť se stane příštího roku konsulem, ježto chtějíc po vykonané oběti pohlédnouti do popelu, spatřila, jak z něho náhle vyrazil plamen. Plinius dí, že bledý, temně šelestící oheň, oznamuje změnu počasí, déšť předpovídají oharky ve svítilnách, plápolá-li oheň nepokojně, vrhají-li světla ze sebe plameny, aneb nelze-li svítilen skoro ani rozžati, hromadí-li se jiskry aneb lpějí-li na žárovém kotli po jeho vyzdvižení žhavé saze, vyrazí-li z popele plamen a vrhá-li kolem sebe jiskry, spéká-li se oheň na ohništi neb září-li silně uhlí, nastane brzo vítr. K těmto uměním věšteckým patří také ještě kapnomantie, zvaná tak od kouře, poněvadž sleduje plameny a kouř, jich barvy, zvuky, pohyby a všímá si, zda vystupují vzhůru, neb jsou-li sraženy dolů, či zda krouží, jak Statius naznačuje v následujících verších:

Vincatur pietas, poneque altaria virgo,
quaeramus superos, facit illa acieque fagaci
sanguineos flammarum apices, genitumque per auras
ignem, et clara tamen mediae fastigia lucis
orta, docet nunc in speciem serpentis inanem
ancipiti gyro volvi, frangitque rubore. Nechť je přemožena zbožnost, dej panno, ať na oltářích se dotážeme bohů! Pozoruje ona moudrým pohledem krvavé vrcholy pochodně, k nebi planoucí oheň, a uprostřed pochodně vzniká jasná světelná zář a plamen se dme v neblahý obraz hada a krouží a láme se červeně.

Ohňů a plamenů se dotazovali staří o radu i v jícnech Etny a na předhoří Nymfeiu u Apollonie a pokládali za dobré znamení, když plamen nevrátil předmětů hozených do jícnu; vymrštil-li je zpět, pak bylo to znamením nepříznivým. Též o tom pojednáme později ve stati o orakulích.