Proto považovali staří

vždy za vysoce důležité, stalo-li se s vnitřnostmi něco neobyčejného; když například Sulla obětoval u Laurenta, ukázalo se cosi koruně podobného na hořejším laloku jater, o čemž prohlásil haruspex Posthumius, že je to znamením vítězství a vladařství; Posthumius nutil také Sullu, aby vnitřnosti požil. I barvy vnitřností jest si povšimnouti; Lucanus praví:

Terruit ipse color vatem: nam pollida tetris
viscera tincta notis, gelidoque infecta cruore
plurimus asperso variabat sanguine livor. Pouhá barva poděsila věštce, neboť svrchovaná bledost měnila útroby zasažené ohavnými skrvrnami a zbrocené ssedlou krví prolitou ze žil stříkající.

Umění tato byla kdysi v tak veliké vážnost, že jich používali i nejmocnější a nejmoudřejší mužové; ani senát, ani králové ničeho nepodnikli bez auspicií. Nyní vše odstranila lidská nedbalost a autorita otců.