Vilém Pařížský však praví, že tohoto smyslu nepochopí nikdo, neboť se přibližuje svojí podobností daru prorockému. Jím propůjčila příroda některým zvířatům přímo zázračnou divinační schopnost, jakou vidíme kupř. u mnohých psů, kteří svým pudem věští loupežníky a neznámé osoby ukryté, načež se na ně vrhají s vyceněnými zuby. Stejně předvídali supi budoucí porážky na bojištích a shromažďují se na takových místech, větříce kořist. Tímto pudem poznávají koroptve svoji matku, kterou nikdy neviděly a opouštějí onu, která jejich matce vejce ukradla a vyseděla. Tímto pocitem zmocňuje se často člověka strach a hrůza, když se něco přihodí, o čem ničeho neví, aniž čeho tuší. Tak loupežník ukrytý v domě budí v jeho obyvatelích určitý nepokoj, strach a hrůzu, aniž by o jeho přítomnosti věděli. Samozřejmě týká se to jen lidí některých, nikoliv všech. Mnohý pociťuje v domě přítomnost nevěstky, aniž by věděl, že je přítomna. Z historie je známo, že jistý Egypťan, jménem Heraiskus, muž bohem osvícený, poznával špatné ženy nejen očima, ale i tělem, a to z veliké dálky, pročež býval zachvacován v takových případech silným bolením hlavy. Vilém Pařížský se zmiňuje o jedné dívce v současné době, že vycítila na vzdálenost dvou mil svého milence, který ji navštěvoval. Týž vypravuje o jednom čápu, že čichem poznal nevěrnost své samičky, načež svolal čápy a vše jim sdělil; shromáždění čápi uznali jednomyslně samičku vinnou a usmrtili ji. Týž vypravuje o jednom koni, že se pářil nevědomky se svojí matkou a když později seznal svůj omyl, sám si ukousal pohlavní ústroje, aby se za zločin potrestal. Podobné příběhy vypravují o koních Aristoteles, Varro a Plinius; poslední vypravuje tuto podivuhodnou událost: Zmije přicházívala denně ke stolu jednoho Egypťana, jenž ji krmil. Jednou tam vrhla mláďata a jedno z nich uštklo syna hostitelova; zmije zabila své mládě a vícekráte do domu přišla. Z těchto příkladů vidíme, že zvířata jsou prostoupena světlem předtuchy a tušení a že se znaky hmot v jejich vzezření odrážejí, stejně jako i v jejich pohybu, hlasu, letu, chodu, barvě, potravě a pod. Neboť podle platoniků sídlí v dolních věcech jistá síla, větším dílem se shodující s těmi horními, a proto vidíme harmonovat zvířata s těly nebeskými a jejich těla i přirozenost jaksi obdařeny takovými silami, které odpovídají horním, jim odtud propůjčeným. Uvažujeme tudíž o tom, která ze zvířat odpovídají Saturnu, Jupiteru, Martu atd.; podle jejich vlastností vyzkoumáme i předzvěsti. Tímto způsobem označují všichni ptáci saturnští a martičtí, jako sovy, sýci a ostatní již uvedení, blížící se smrt a neštěstí; také výr, tento osamělý, noční saturnský pták, je jedním z nejnešťastnějších znamení. Básník o něm dí: