Pak zkoumali i srdce. Bylo-li obětní zvíře bez srdce aneb chyběla-li hlavní část jater, považovali to za neblahé auspicie, nazvané auspiciemi smírnými, neboli vyžadujícími smírné oběti. Rovněž se pokládalo za neblahé znamení, uteklo-li zvíře od oltáře aneb když, udeřeno byvši, zařvalo, neb svalilo-li se na nepravou stranu těla. Tak čteme, že při obětech Julia Caesara onoho dne, kdy zasedl v rudém hávu na zlatou stolici, chybělo dvakrát srdce ve vnitřnostech. Když Marius obětoval u Utiky, chyběla játra, taktéž když obětoval M. Marcellus. Když obětovali konsulové C. Claudius a L. Petellius, uschla najednou játra; tento zanedlouho onemocněl a zemřel, onen pak sešel se světa zbraní Ligurů. Všeobecně se věřilo, že k takovým věštbám obětním dochází působením božským aneb demonickým.