Ovidius praví v jedné své básni:

Carmine laesa Ceres sterilem vanescit in herbam,
deficiunt laesi carmine fontis aquae.
Illicibus glandes cantataque vitibus uva
decidit, et nullo poma movente fluunt... Ceres poraněná zaklínáním neplodnost přivádí v bylinu, vysychají vody pramene kouzlem poraněmé; z dubů žaludy, hrozny z révy a ovoce ze stromů padají, ač nikdo netřese.

Kdyby to nebylo pravdou, nenalezli bychom v zákonech tak přísných trestů pro ty, kdož ovoce očarovali.
Tibullus praví o jedné čarodějce:

Hanc ego de coelo ducentem sidera vidi,
fluminis haec rapidi carmine vertit iter.
Haec cantu finditque solum, manesque sepulchris
elicit, et tepido devocat ossa rogo.
Cum libet, haec tristi depellit nubila coelo:
Cum libet, aestivo convocat orbe nives. Viděl jsem, jak z nebe stahovala hvězdy, jak měnila cestu řeky náhlým zaříkáním. Tímto i zemi sápala a duše lákala z hrobů a kosti zbavovala horkého ohně. Chce-li, zahání jím mraky z nebe, chce-li, v létě svolává z nebe sněhy.