Aforismy již od samého začátku ukazují, že lidská nedostatečnost a neštěstí jsou důsledky vlastního
uspokojení s daným stavem a služebnosti omezeným podmínkám vlastní mysli.
Pataňdžali učí, jak toto omezení rozšířit a vystoupit na vyšší úroveň intelektu vlastním poznáním, a jak se stát
skutečnými Mistry života, nebo – jak to vyjádřil Otokar Březina – „Stát se knížetem vlastního osudu.“
Na závěr je ještě nutno dodat, že jistě platí o překladech Patňdžaliho Aforismů stejně to, co napsal
Rabíndranáth Thákur v předmluvě k překladu upanišád od profesora Rádhakrišnana:
„Je nedostačující, že někdo by měl znát význam vyjádření, jež k nám přicházejí po staletí rozsáhlých změn
jak vnitřních, tak i vnějších podmínek života. Jazyk, ve kterém byly sepsány, byl tehdy živý, a proto slova v nich
byla dokonale naplněna životem lidí tehdejší doby, lidí, kteří tímto jazykem mluvili. Zbavena této oživující
atmosféry, velká část těchto významných textů nabízí nám pouze svoji filologickou strukturu a nikoli živoucí
pokyn, jenž může vyjádřit náznakem všechno, co je nevypověditelné. Nápověď má svůj neanalyzovatelný kód,
jenž nachází svou hloubku výkladu v srdcích živoucích lidí, jež ji užívají. Kódová slova manipulovatelná
vědecky jeví se jako dětinská a musíme vědět, že všechny tyto poznatky, které nejsou získány cestou rozumu, ale
okamžitou vnitřní vizí, musí použít jistý druh kódových slov k jejich vyjádření. Veškerá poesie je plná takových
slov, a proto žádná báseň z kteréhokoliv jazyka nemůže být plnohodnotně přeložena do jiných jazyků, a dokonce
ani převyprávěna ve stejném jazyce.
Ačkoliv mnoho symbolických výrazů používaných v upanišádách, ztěží může být dnes pochopeno nebo jsou
nesprávně interpretovány, poselství, jež obsahují, stále září jako
VĚČNÝ ZDROJ SVĚTLA.“
Jaromír Skřivánek