V jógistických Aforismech nenacházíme ani jediný náznak polytheistického pantheonu, jako je tomu ve
védách, a ideologie jógy má bezprostřední návaznost na puristický mechanismus džinistů, kteří patří k mnohem
starší indické minulosti, do doby ještě před příchodem Árjů, kteří s sebou přinesli védy. Aforismy nahrazují
tradici a mytologii za filozofické zkoumání a nahrazují všechny bohy věčným Já. Nehledají pravdu jen pomocí
logiky nebo morálních předpisů, ale kontemplací a meditací, jež očišťují ducha.
Ukazují, že pravda nemůže být nalezena argumentací a logickými závěry, ale že duše sama je Pravdou –
jedinou zkušeností. Učí objevovat v malém lidském já velké Já, zbavené sobecké omezenosti, které je zároveň
VŠE –JÁ
Jako staří Řekové položili základy k vědeckému zkoumání fyzikálních zákonů vnějšího světa, tak se podařilo
Indům na začátku naší historie narýsovat fundamenty psychologie nejvyšší kategorie.
Dle starých tradic všichni komentátoři a překladatelé Aforismů zdůrazňovali, že praktickou aplikaci
Pataňdžaliho textů je nutno provádět pouze pod dohledem zasvěceného učitele – gurua. Na tuto obtížnost
upozorňuje A. David–Neelová ve své knize „Buddhismus, jeho doktriny a metody“. Poukazuje na aforismus
„čittavrtti niródha“ – „zastavení proměn myslícího principu“. Píše, že skutečný smysl není nikdy dostatečně
správně vyjádřen, a někdy bývá zcela zkomolen. V praxi buddhistické meditace nejde dle předpisu o potlačení
činnosti mysli, ale pouze o potlačení fantazie pocházející z imaginace.