Je však otázkou, kdo může být dnes autoritou, aby plně realizoval návody v knize uvedené, a nakolik jsme
schopni přeložit do současného jazyka sanskrtskou terminologii s odstupem více než dvou tisíc let s nedostatkem
slovních ekvivalentů současného světa, kde lidské výboje byly zaměřeny na dobytí vnějších teritorií a lidské
nitro je stále terra incognita.
Přesto však, kdo si přečte Pataňdžaliho metapoesii lidského ducha, či přebásněnou metodiku zkoumání duše
s dokonalým soustředěním a kontemplativním ponořením se do významu sdělení každého jednotlivého aforismu,
bude mít po přečtení pocit, že se v jeho vědomí něco odehrálo, jakoby došlo k sublimaci – projasnění jeho
vědomí a vnímání. Přesně tak, jak se něco přeskupuje po přečtení a zažití velké básně, a promiňte mi zdánlivě
nesourodé přirovnání, jako je třeba Máchův „Máj“.