Sem také patří i ony prostředky, o nich se zmiňuje Lukianos, když mluví o thessalské čarodějnici přivolávající stíny podsvětí:

Huic quisquid foetu genuit natura sinistro
miscetur, non spuma canum, quibus unde timori est,
vinera non lyncis, non durae nodus hyenae
defuit, et cervi pasti serpente medulla,
non puppim retinens Euro tendente rudentes
in mediis echeneis aquis oculique draconum. Co příroda kdy v nešťastné hodině zrodila, to ona mísí, nechybí slina vzteklých psů, vnitřnosti rysa a zuby urputné hyeny, ani morek jelena živeného hady, ani štítonoše, jenž zastavuje lodi za východního větru, vzdouvajícího plachty, ani oči draka.