Plinius

Plinius vypravuje, že prý existují žáby zvané rubetae, které se zdržují pouze v trnitém křoví; jsou prý nadány velkou okultní silou, neboť hodíme-li kůstku z levého boku takové žáby do studené vody, počne se ihned vařiti. Krotí se jí také zuřiví psi, podáme-li ji v nápoji, vyvolává lásku i hádky; připevněna na tělo, ponouká k rozkošem. Kůstkou z pravého boku však vařící voda se ochlazuje a není ji možno vařiti, pokud kůstky nevytáhneme; zabalená v čerstvou kůži hadí léčí horečky a tlumí lásku i smyslnou rozkoš. Slezina a srdce tohoto druhu žab jsou velmi účinné proti kouzlům všude, kde dle Plinia byla kouzla těmito žabami vyvolána. I železo, jímž byl zabit člověk, má zázračnou moc, neboť zhotovíme-li si z něho uzdu a ostruhy, podmaníme si a zkrotíme jimi nejdivočejší koně. Okuje-li se kůň takovým železem, stane se nejlepším běhounem a prací se nikdy neznaví. Do zmíněného železa nutno vyrýti určité charaktery a jména. Napije-li se chorý čtyřdenní horečkou vína, do něhož byl ponořen katův meč, uzdraví se. Podáme-li někomu v medvědí lebce nápoje, připraveného z medvědího mozku, vypukne u něho medvědí zuřivost. Nešťastník se domnívá, že je medvědem, vše posuzuje ze stanoviska medvědího a v šílenství tom setrvá dotud, pokud trvá kouzlo nápoje; nějakého pozdějšího zla není se však třeba strachovati.