Apuleius

Něco podobného vypravuje Apuleius o čarodějnici Pamfilé, která chtěla očarovati milostně jistého boiotského jinocha, místo jehož vlasů jí její služebnice Fotis přinesla pobřišní chlupy březí kozy. Na onom místě se praví, že Pamfilé v noci jako šílená vystupuje k vikýři. Tento vikýř je k magickým operacím velmi vhodný, poněvadž je krytý šindelem, ze všech stran volný a přístupný větrům a jeho okna míří ke všem stranám světovým. Sem vždy čarodějnice tajně přichází. Nejdříve vyzbrojuje svoji pracovnu veškerým svým ohavným nářadím: všelijakými přípravky, tabulkami popsanými neznámými písmy, starými kormidly ze ztroskotaných lodí, ano i polosetlelé údy mrtvol okrašlují její pracovnu. Zde umisťuje nosy a prsty, tam opět hřeby ze šibenic a kusy masa z popravených, tu krev nachytanou ze zavražděných, onde zase zohavené lebky, vyrvané zubům lítých šelem. Na to zaříkává kouřící vnitřnosti a při oběti vylévá hned pramenitou vodu, hned kravské mléko, brzy horský med, brzy medovinu. Potom, když domnělé vlasy svého miláčka několikráte zasukovala a propletla, hodila je ještě s mnoha kuřidly na žhavé uhlí. Nepraskají vlasy v žáru tak rychle, jako neodolatelnou magií a pomocí zaklínaných duchů předměty jim posvěcené přetvářejí se v lidskou podobu. Cítí, slyší a chodí, sledujíce zápach spáleného jich obalu, přicházejí místo Boioťana ke dveřím, domáhajíce se vstupu.
- Také Augustin vypravuje, že v Italii slyšel o kouzelnicích, které svoje ďábelské umění znaly tak dokonale, že pomocí pilulek mohly proměňovati lidi ve zvířata, která jim musila sloužiti, načež po vykonané práci je proměňovaly opět v lidi.