Thursday, April 26, 2007

Také satirik Juvenal píše o tom:

Hippomanes carnemque loquor, coctumque
venenum privignoque datum. . . Mluvím o vařeném jedu, hippomanu a mase, jež se předkládá nevlastnímu synu.

Apollonius vypravuje ve svém románě Argonautica o bylině Prométheově, která prý povstala všude, kde země byla potřísněna hnisem a krví z Prometeových jater, jež denně trhal a požíral orel. Květ této byliny je šafránovitě žlutý, stonek dvojitý, kořen asi loket dlouhý podobá se čerstvě uříznutému masu a vypocuje černavou šťávu. Potře-li se kdo touto šťávou, obětovav dříve Proserpině, nemůže býti zraněn ani železem ani ohněm. Saxo Grammaticus prše, že jakýsi Fronto měl oděv chránící ho před každým šípem. Rovněž hyena má velikou čarovnou moc. Plinius vypravuje, že veřeje potřené její krví ruší veškerá kouzla, a že v domě takovém nelze duchů ani přivolati, ani donutiti k projevu. Vaříme-li popel z levého kotníku tohoto zvířete s krví lasičky a směsí touto někoho potřeme, je nenáviděn celým světem; téhož výsledku docílíme, vaříme-li oko. Konečník hyeny velmi se doporučuje proti tvrdosti a nespravedlivosti představených a vládců; žádáme-li o něco, jsme-li před soudem, anebo chceme-li vyhráti spor, máme nositi z něho třeba jenom sebemenší kousek. Zadek hyeny nošený na levém rameni je prý tak účinným prostředkem k buzení lásky, že dostačí již pouhý pohled muže, který jej nosí, na ženu, aby ho ihned uposlechla. Kůže čelní z hyeny prý zapuzuje kouzla. Krev baziliškova, také krví Saturnovou zvaná, je prý tak působivou, že propůjčuje tomu, kdo ji nosí, úspěchy v žádostech, vyslyšení proseb k Bohu, vyléčení chorob a jiná dobra. Ušní roztoč psí z levého ucha úplně černého psa je prý výbornou věšteckou pomůckou k předpovědím o životě a smrti; postaví-li ten, kdo roztoče takového nosí, k nohám nemocného a táže-li se ho na nemoc, může určitě doufati v uzdravení chorého, odpovídá-li mu tento na otázky; neodpovídá-li, zemře. Kámen, do něhož se zakousl vzteklý pes, vložený do nápoje, vyvolává hádky. Nosí-li kdo v botě pod palcem psí jazyk, neštěkají prý naň psi, zvláště tehdy, nosí-li při sobě ještě stejnojmennou rostlinu. Téhož výsledku lze prý i docíliti nošením kůže z lůžka feny. Nosí-li kdo psí srdce, utíkají před ním všichni psi.