Žádný předmět není závislý na jediné mysli. Kdyby jej mysl přestala vnímat, přestal by také existovat?
Předmět si uvědomujeme, když se zrcadlí v mysli. Když se nezrcadlí, zůstává nepoznán.
Činnost mysli je známa našemu Já, protože naše Já je Pán, jenž zůstává nedotčen.
Mysl sama sebe neosvěcuje, protože sama může být objektem poznání.
Mysl může ve stejnou dobu poznávat jiné věci, a zároveň sebe.
Kdybychom předpokládali druhou mysl, jež by poznávala první, předpokládali bychom něco
rozporuplného, co by mátlo naše vnímání.
Ač Já se nepohybuje, zrcadlí se v mysli, a když mysl vezme na sebe tvar onoho zrcadlení, Já se stane
vědomým.
Vše viděné i Divák se obojí zrcadlí v mysli, a odtud ona bere na sebe všechny vnímatelné tvary. Tím
může poznat všechno.
Mysl je zbarvována nesčetnými tužbami, a protože mysl a tužby pracují společně, vyplývá z toho, že mysl
pracuje pro někoho jiného (Diváka).
Ten, který vidí jasně, odmítá ztotožňovat mysl s Já.
Jsa zaujat rozlišováním touží po Osvobození.
Někdy vjemy probouzející se mysli zasahují do Osvícení.
Ty by měly být odstraněny, jako se zbavujeme i jiných rušivých vlivů.
Když jógin dosáhne konečného stavu rozlišování (Samádhi) a i toho se odřekne, dosáhne stavu, jenž se
nazývá „Oblakem zásluh“.
Tím končí karman a utrpení.
Mysl bez nečistot a zábran dosahuje nekonečného vědění. Vše, co se na tomto světě zdálo být hodno
poznání, je zanedbatelné.
Všechen průběh stavů (Tamas, Radžas a Sattva) zaniká. Jejich cíle bylo dosaženo.
Tento průběh značí proměny, jež e odehrávají od jednoho okamžiku k druhému, ale jsou pochopeny až ve
chvíli, kdy odplynuly.
Rozplynutí hodnot, stavů a vlastností (Tamas, Radžas a Sattva) v jejich zdroji, když nezůstává již ničeho,
čeho by bylo možno dosáhnout, je OSVOBOZENÍM.
Je projevem sil našeho JÁ
a odhalením KRÁSY našeho JÁ.