Ještě podivnější

má však moc nad lidskými zraky, které oslňuje tak ostře a zaslepuje je natolik, že ten, který jej nosí, stává se neviditelným; to se ovšem stává jen za pomoci rostliny stejného jména heliotrop, což znamená slunečnici. O těchto silách zmiňují se ve svých spisech Albertus Magnus a Vilém Pařížský. Hyacinthus má od slunce moc proti jedům a morovým parám, nositele činí jistým a oblíbeným, bohatým a moudrým, rovněž i posiluje srdce, držen v ústech ihned zjasní mysl. O pyrofilu, kameni červeně skvrnitém, píše dle udání Albertova Aeskulap v jednom dopise Oktaviu Augustovi, že existuje prý jeden tak studený jed, že chrání srdce jím otráveného člověka před spálením takovým způsobem, že je-li delší dobu vystaveno ohni, promění se v kámen, který je právě nazýván od ohně pyrofilos. Má zázračnou moc proti jedům a činí nositele slavným a hrozným vůči nepřátelům. Avšak všechny sluneční věci předčí kámen, který prý nalezl Apollonius, jménem pantaura, který všechny ostatní kameny k sobě přitahuje jako magnet železo a jest nejpůsobivějším lékem proti otravám. Někteří nazývají jej kamenem pardálím, poněvadž je žíhaný jako pardál; rovněž nazývají jej pantochrysem, poněvadž obsahuje v sobě všechny barvy; Áron jej nazývá euanthem. Slunečními kameny jsou také ještě topas, chrysopras, rubín, balagius, dále i auripigment a většina těch, které mají barvu a lesk zlata. Z rostlin a stromů jsou sluneční ony, jež se obracejí k slunci jako slunečnice, jejíž listy po západu slunce se zavírají, po jeho východu pak otevírají a dále lotus, jehož sluneční signaturu udává podoba jeho plodů a listů. Také pivoňka, laštovičník, zázvor, citroník, hořec, třemdava, vrbina, která se používá k divinaci, předpovídání a zahánění zlých démonů, jsou rostlinami slunečními. Slunci je také zasvěcen vavřín, cedr, palma, jasan, břečťan, réva a vše, co bere moc jedům a bleskům, a co stále se zelenajíc, neděsí se zimního chladu. Slunečními jsou dále máta, mastix, cicvár, šafrán, balsám, ambra, pižmo, žlutý med, aloové dřevo, hřebíček, skořice, puškvorec, pepř, kadidlo, majorán a rozmarina, kterouž nazývá Orfeus kuřidlem slunce. Mezi živočichy náležejí slunci zvířata velikomyslná, statečná, bažící po vítězství a slávě, jako lev, král šelem, krokodýl, liška, skopec, kozel, býk, král stád, zasvěcený Egypťany v Heliopoli Slunci, kterého nazývali Veritem, v Memfidě volem Apisem a v Herminthu býkem Pathisem. I vlk je zasvěcen Apollonovi a Latoně. Slunečním zvířetem jest i pavián, který každé hodiny denní, tedy dvanáctkrát štěká a v době slunovratu rovněž dvanáctkrát močí, což dělá i v noci, pročež ho Egypťané zobrazovali na vodních hodinách; z ptáků jsou slunečními fénix a orel, král ptactva, sup a labuť a všichni ptáci, kteří vycházející slunce pozdravují a svými hymnami vzývají, jako kohout, krkavec, a také i jestřáb, který jest Porfyriem počítán též mezi sluneční ptáky, poněvadž v teologii Egypťanů byl symbolem ducha a světla. Dále jsou slunečními všechna zvířata, která představují obraz činnosti sluneční, jako svatojánské mušky za noci svítící, chrobák, zvaný též kočičím broukem a španělská moucha, jež koulí kuličkami, lehajíc na ně, pročež ji nazývají i cantharem. Appion, sbíraje doklady napodobivosti sluneční činnosti, zmiňuje se i o brouku, jehož oči točí se po Slunci, pročež jej podřizuje Slunci, rovněž jako vše, co od takových zvířat pochází. Z vodních zvířat jest nejvíce slunečním tuleň, odporující blesku, dále skulař a tak zvané mořské plíce, které za noci světélkují, dále hvězdice pro svoje žhavé teplo a která, vytažena a usušena, ztvrdne v kámen zlaté barvy.