O silách věcí,

které v nich bytují pokud žijí, a o těch, které v nich zůstávají i po jejich odumření.

Mimo to jest nutno věděti, že některé vlastnosti bytují ve věcech jen pokud ony žijí a některé, že zůstávají v nich i tehdy, když věci odumrou; štítonoš zastavuje plavidla a regulus a bazilišek zabíjejí pohledem jen pokud žijí; po smrti však nic takového učiniti nemohou. Vypravuje se, že položíme-li nemocnému průjmem na břicho živou kachnu, nemoc přestane, ale kachna zajde. Archytas vypravuje něco podobného: Vezme-li se srdce právě vyňaté ze zvířete a ještě teplé a pověsí-li se ještě živé nad onemocnělého čtvrtodenní zimnicí, nemoc vytáhne. Pojí-li někdo srdce dudka, vlaštovky, lasičky, neb krtka pokud ještě žije a se chvěje, získá mu paměť, upamatování, inteligenci a schopnost věšteckou. Všeobecný předpis jest, aby vše čeho použijeme ze zvířat, jako kaménky, údy, výpotky, vlasy, lejno, drápy, bylo odňato zvířatům ještě žijícím takovým způsobem, aby pokud možno zůstala naživu. Proto se předpisuje hoditi opět do vody žábu, které byl vyříznut jazyk, je-li potřebí vlčího zubu neb oka, nemá vlk býti zabit a podobně. Demokrit píše: Vyjme-li někdo zaživa mořské žábě jazyk tak, aby na něm nelpěla jiná část těla, ji samu pak pustí opět do moře a položí-li jazyk na tlukoucí srdce spící ženy, pravdivě zodpoví, nač by se jí otázal. Oči žáby za slunce východu oslepené a zpět do moře vržené, léčí třídenní horečku, jsou-li nemocnému přiloženy na tělo, tytéž, svázané se slavičím masem v jelení kůži, prý propůjčují bdělost zahánějící spánek. Podobně položíme-li rodičce osten ježury na břicho, usnadníme porod, jestliže byl odejmut živému zvířeti, a to opět do moře vhozeno. Tak se vypráví, že pravé oko hada, zůstane-li had naživu, léčí hnisavé oči. Existuje jakási ryba, podobná velkému hadu, jménem muréna, jejíž vyloupnuté oko přiloženo na čelo nemocnému, léčí zánět oka, zatímco rybě opět naroste; nepropustíme-li rybu živou, zanítí se i druhé oko. Stejně tak zuby všech hadů zaživa vytržené a zavěšené nad nemocným léčí čtvrtodenní zimnici; stejně tak zuby vyjmutými živému krtku, kterého propustíme, léčíme bolesti zubů a psi neútočí na toho, kdo má při sobě ocas ještě žijící kolčavy. Demokrit tvrdí, že jazyk chameleona vytržený živému, zabezpečuje úspěch u soudu a že ulehčuje rodičkám, je-li poblíž domu; jest však nutno dbáti, aby se nepřinesl domů, poněvadž pak jest velmi škodlivý. Jsou však dále vlastnosti zůstávající i po smrti; o těchto učí platonikové, že věci ve kterých idea se méně noří do hmoty, i když odumrou, působí tím, co v nich jest nesmrtelného, podivuhodné výsledky. Tak v bylinách a rostlinách utržených a usušených zůstává a působí táž síla vlitá nějakou ideou. Odtud pochází, že jako orel pokud je živý, vyniká nad ostatní ptáky, které přemáhá, tak i když zašel, jeho peří kazí a ničí peří a péra všech ostatních ptáků; podobně kůže lví ničí všechny ostatní kožešiny, kůže hyeny ničí kůži pardála a kožešina vlčí rozežírá kůži beránčí. A takové výsledky nevyvolávají dotykem hmotným, ale i jakousi harmonii zvukovou; tak buben vyrobený např. z kůže vlčí působí, že buben z beránčí kůže oněmuje. Stejně tak buben vyrobený z kůže mořského ježka, zahání všechny plazy na vzdálenost, do jaké doléhá jeho zvuk. Napneme-li na lyru neb citeru struny, vyrobené ze střev vlčích, zároveň s ovčími, nedocílíme na těchto nástrojích souzvuku.