Aristoteles

praví ve své knize o meteorech, že tvoření se duhy v zatmělém vzduchu podobá se zrcadlení a Albert Veliký praví:
“Obrazy těl mohou se snadno a přirozeně ve vlhkém vzduchu odrážeti tak, jak obrazy věcí jsou obsaženy ve věcech.”
Aristoteles vypravuje, jak jednomu člověku, majícímu slabý zrak, byl vzduch zrcadlem, které odráželo zrakové paprsky tak, že nemohly proniknouti zpět do jeho očí, tak že se domníval, že vidí před sebou vlastní svůj obraz s obličejem k sobě obráceným. Existuje též umělý druh zrcadel, kterými lze i na velikou dálku vykouzliti ve vzduchu libovolné obrazy, které nezkušení lidé pokládají za stíny duchů aneb duši zemřelých, zatím co to jsou pouhé neživotné obrazy. Známo jest, že když někdo v temné místnosti, zbavené všeho světla, vpustí jediný paprsek co nejmenším otvorem a podloží před něj bílý papír neb ploché zrcadlo uzří vše, co se děje venku.