Haud aliter titubat,

quam si mera vina bibisset,
est lacus Arcadiae, Pheneum dixere priores,
ambiguis suspectus aquis, quas nocte timeto,
nocte nocent potae, sine noxa luce bibuntur. V poledne jest tvůj pramen, Ammone, rohy nesoucí, studený, ráno a večer se otepluje. U Athamantů voda zapaluje dřevo do ní vhozené, když luny ubývá. Ciconové mají řeku, jejíž voda mění útroby v balvany a v ní smočené věci pokrývá mramorem. Crathis a Sybaris sousedící vašim břehům činí vlasy podobné jantaru a zlatu. Což však je ještě divnější, jsou proudy, které mají moc změniti nejen těla, ale i ducha. Kdo neslyšel o zákeřné vodě Salmaky a ethiopských jezerech? Komu projde jejich voda hrdlem, ten zešílí neb upadne do neobyčejně těžkého opilství. Kdo hasil žízeň z pramene Clitorského, střehl se vína a radoval se jen z čisté vody. Jinak působila řeka Lyncestius; kdokoliv propustil hrdlem doušek její vody, potácel se, jakoby vypil džbány vína. Jest jezero v Arkadii, staří jej nazývali Feneum, jehož voda má dvojí vlastnost, které se v noci strachuj: v noci škodí, je-li však pita ve dne není škodlivou.